Když se řekne „pitný režim“

MUDr. Josef Zemánek
Praktický lékař pro děti a dorost, Mnichovice a Týnec nad Sázavou

Voda je tekutina, bez které by nám známý život nemohl existovat. Tělo člověka je tvořeno z velké části vodou. Voda je součástí všech buněk (60 % tělesné vody), ale vyplňuje i prostory mezi buňkami (40 % tělesné vody). Usnadňuje trávení, napomáhá vstřebávání živin a je nezbytným činitelem při přeměně látek a regulaci tělesné teploty. Svým způsobem je rovněž stavební látkou, součástí sliznic umožňující správnou funkci tkání. Ve vodě se díky jejím vlastnostem mohou snadno rozpouštět nejrůznější látky, je ideálním prostředkem pro štěpení většiny biologicky aktivních organických i anorganických látek a díky tomu je prakticky nenahraditelná žádným jiným rozpouštěcím médiem. Voda je pro život jednoduše nezbytná.

Čím je člověk mladší, tím větší podíl v jeho těle voda zaujímá. Zatímco u seniorů je to 45 %, u dospělých okolo 50 %, u dětí je procento vody daleko vyšší a u kojenců dosahuje dokonce až 85 %! Ve školním věku mají vyšší podíl vody ve svém těle chlapci (64 %) než dívky (53 %) a tento rozdíl mezi ženami a muži přetrvává až do dospělosti. Množství vody v těle ovlivňuje také zastoupení svalů a tuků, protože tuková tkáň obsahuje méně vody než svalová. Voda tvoří také velkou část tělních tekutin. Například v krvi je obsažena z 83 %, je ale také součástí svalů (76 %), kostí (22 %) nebo zubní skloviny (2 %).

Jak tělo vodu využívá

Vodní hospodářství v těle řídí centrální nervová soustavy (centra pro žízeň v hypotalamu) a antidiuretický hormon (ADH). Významnou roli hrají také další hormony (renin, angiostensin nebo aldosteron) a regulátory osmotického tlaku, které vnímají změnu v objemu tekutin v těle. Jejich působení, a tudíž také potřebu pít či nepít, pociťujeme jako žízeň, sucho v ústech, potřebu napít se po požití velmi slaného pokrmu, nebo při zvýšeném pocení. Je důležité si uvědomit, že vlastní pocit žízně je již důsledkem nedostatku tekutin v organizmu, a proto by měl být nikoli prvním, ale až posledním varováním k doplnění tekutin!

Značný vliv na metabolismus vody mají minerální látky – především draslík, sodík a chlór. Tyto minerální látky z velké části řídí celkový vodní metabolismus, udržování acidobazické rovnováhy v tělních tekutinách, osmotický tlak, vnikání živin do buněk apod.

Kolik vody tělo spotřebuje

Udržování správné koncentrace vody a minerálních látek, které jsou v ní rozpuštěné, je jedním ze základních předpokladů pro přirozený průběh tělesných reakcí a tím také k zajištění optimálního zdravotního stavu. Je proto třeba její ztráty průběžně vhodným způsobem doplňovat a to buď příjmem tekutin – pitnou vodou nebo vodou obsaženou v potravinách a vodou, která vzniká reakcemi v organizmu. Tělo si totiž dokáže vodu do jisté míry také vytvářet z potravy – z 1 gramu bílkovin vznikne 0,4 g vody, z 1 g sacharidů 0,5 g a z 1 gramu tuků může tělo získat dokonce 1 g vody.

Množství tekutin, které tělo potřebuje, se liší v závislosti na věku, zdravotním stavu, sportovní aktivitě a dalších faktorech. U dětí hraje navíc významnou roli i hmotnost. Protože je dětské tělo tvořeno vyšším podílem vody, než tělo dospělého, je daleko citlivější na její ztráty. Stejně velká ztráta tekutin může být pro dospělého naprosto normální, pro dítě však může mít nedozírné následky vedoucí až ke kolapsu organizmu a trvalým poškozením.

Voda přijatá podobě v potravy nebo nápojů se částečně vstřebává již v žaludku, nejvíce ale v tenkém a tlustém střevě. Odtud dále putuje do krevních tekutin, ledvin a mezibuněčných prostor, kde se dále využívána. Denně tělo vyloučí přibližně 1,2-2 kg (60 %) vody močí, dále pak 0,5 kg (15 %) dýcháním, 0,6 kg (20 %) pocením a 0,15 kg (5 %) také stolicí. V horkém a vlhkém prostředí však může být výdej vody i mnohonásobně vyšší (například 1,5 kg za hodinu).

Nerovnováha v množství tekutin

Udržování správné koncentrace vody a minerálních látek, které jsou v ní rozpuštěny, je jedním ze základních předpokladů pro přirozený průběh tělesných reakcí a tím také k zajištění optimálního zdravotního stavu. Při nedostatku tekutin v těle, který může nastat nejen při nedodržování potřebného příjmu tekutin, ale i při průjmu, zvracení, nadměrném pocením nebo hormonálních poruchách, dochází ke zvyšování koncentrace látek v tekutinách rozpuštěných, včetně látek odpadních. Stabilita prostředí je narušena a dochází k dehydrataci organizmu.

Důsledky dehydratace závisí na míře nedostatku tekutin. Některé se mohou po doplnění potřebného množství tekutin upravit, jiné mohou být dlouhodobého charakteru – například únava, snížení výkonnosti, tvorba ledvinových kaménků. Při pouhé 5% dehydrataci se objevují křeče, nevolnost a při ztrátě více než 10 % tekutin přicházejí úpal, halucinace, vysoká tělesná teplota apod. Jestliže nedostatek vody trvá delší dobu, odebírá se voda tkáním a orgánům a krev se zahušťuje. Trávicí pochody se zpomalují a znesnadňují, v těle zůstávají metabolické zplodiny. Nastává intenzivnější štěpení tuků a bílkovin, člověk trpí nechutenstvím a odmítá přijímat suché potraviny. Ztráta 10 % vody způsobuje závažné poruchy a snížení jejího celkového obsahu v těle o 20 % vede ke smrti!

Stejně jako nedostatečné množství, může tělo ohrožovat i nadměrné množství tekutin – hyperhydratace. Množství rozpuštěných látek je na objem vody velmi nízké. Jejími následky mohou být kromě viditelných otoků také poruchy krevního oběhu, křeče, poruchy vidění, potíže s ledvinami, poruchy mozkové činnosti a další.

Historie pitného režimu

Slovo doping pochází z jihoafrického dialektu, kterým byl popisován stimulační nápoj (holandsky dop) požívaný válečníky Zulu při náboženských slavnostech. Původně bylo slovo používáno pouze pro zakázané prostředky používané ke zlepšení výkonnosti koní při dostizích. Ovšem již staří Řekové používali různé byliny, halucinogenní houby (nebo dokonce varlata psů) ke zvýšení fyzické výkonnosti. V 19. století byl „objeven“ stimulační nápoj připravovaný z listů koky a vína a již na počátku 20. století nebylo u maratónců neobvyklé zvyšovat výkonnost alkoholem nebo strychninem.

Myšlenka na přípravu samotných povzbuzujících nápojů však pochází z Japonska, kde byl v závěru 2. světové války podáván japonským pilotům taurin s cílem zlepšit jejich zrakové schopnosti. Odtud také přivezl pozdější vynálezce nápoje Red Bull svou myšlenku do Evropy a koncem 80. let ji s velkým úspěchem rozvinul a prosadil na alternativní mládežnické a klubové scéně (techno, horská cykloturistika, snowboarding). Na světovém trhu se ročně prodá přibližně 50 milionů hektolitrů energetických nápojů. Až doposud však nejsou známy výsledky seriózních vědeckých výzkumů, které by prokazovaly, že taurinové doplňky zvyšují tělesnou výkonnost a soustředěnost u zdravých lidí či u pacientů s jakýmkoli onemocněním. Proto nemůžeme užívání taurinu v současnosti doporučit, a to zejména z důvodu možných nežádoucích vedlejších účinků. Při velké konzumaci energetických nápojů dokonce není vyloučen ani vznik určité formy závislosti.

MUDr. Bedřich Nejedlý

Muž nepřeberného množství racionálních nápadů a vynikající český biochemik. Je možné jej považovat za zakladatele acidobazické školy u nás. Od sedmdesátých let se zabývá hydratací organizmu za nejrůznějších situací, studuje stav hydratace vrcholových sportovců, báňských záchranářů, pracovníků v horkých provozech, dětí ve školních zařízeních či nemocných před operační zátěží.
Vyvíjí ve spolupráci s hygienickou katedrou Fakulty tělovýchovy a sportu Karlovy univerzity iontový nápoj G30, který s úspěchem používají, včetně jeho dalších modifikací, vrcholoví sportovci – například národní tým hokejistů již od roku 1977.

Závěr

Voda je jednoduše nejdůležitější látkou pro život. Tekutiny téměř do slova zaplňují každé místo v těle, v cévách i mimo ně. Voda hraje v těle klíčovou roli při trávení potravy, vylučování látek, tepelné regulaci a hydrataci organizmu a řadu dalších. Již mírný nedostatek tekutin v těle způsobený nedostatečným příjmem tekutin nebo velkými ztrátami nadměrným pocením či průjmy může mít na lidský organizmus negativní dopad, a pro děti, u nichž voda tvoří i více než ¾ organizmu, může mít nedozírné následky.