Sportovní aktivity podle věku

Pro zdraví dítěte je velmi důležitá rovnováha mezi výživou (energetickým příjmem) a pohybovou, sportovní aktivitou (energetickým výdejem). Nadbytek energie a nedostatek pohybu vede k nadváze a poté k obezitě. Právě pohybová aktivita se však u dnešních školáků výrazně snižuje. Téměř 25 % dětí necvičí, a to dokonce s vědomím rodičů. Děti také tráví mnohem méně času venku s kamarády než doma u počítače nebo u televize.

Pohyb v kojeneckém věku

Sport a pohybová aktivita vůbec provázejí dítě již od období před narozením. Tvrdí se, že nenarozené dítě kopíruje pohyby matky při plavání, cvičení atd. V kojeneckém období si dítě vytváří první pohybové vazby, kojenec se naučí lézt, sedět a naučí se i základy chůze. Není vhodné zejména kojence nutit, aby začal chodit co nejdříve, protože pak dochází k nevhodnému přetěžování kloubů. V tomto období se za pomoci pohybu formují i správná prohnutí páteře, tj. zvedáním hlavičky se formuje krční lordóza (prohnutí krční páteře dopředu), při sezení se vytváří prohnutí hrudní páteře vzad (hrudní kyfóza) a při stoji se formuje prohnutí v bederní části (bederní lordóza). Pro podporu rozvoje pohybu jsou vhodné barevné míče, které se po dotyku kojence pohybují. Míč můžeme kojenci pomalu posílat, můžeme jej klást na krátkou vzdálenost od kojence tak, aby se musel k míči doplazit, dolézt po kolenou atd. Oblíbená jsou také chrastítka, protože po dotyku vydávají jako odpověď na pohyb zvuk.

Pohyb v batolecím věku (1–3 roky)

V období batolecím je schopnost pohybovat se a začít chodit jedním z kritérií, podle kterého se hodnotí vyspělost dítěte. Chůze se stabilizuje a stává se jistou. V tomto období musíme již sledovat správné držení těla a případně jej podporovat cvičením. Známé jsou výsledky cvičení profesora Vojty, který jasně prokázal, že správně zvolená forma fyzické aktivity v tomto věku může výrazně pomoci rozvoji dítěte, že lze cvičením zlepšit nebo odstranit případné nedostatečné prohnutí a další problémy páteře. Již ve velmi raném věku se dítě učí obratnosti, koordinaci pohybů, rychlosti i síle a zejména schopnosti spojovat je dohromady. Odborníci spočítali, že batole stráví aktivním pohybem 70–80 % času, kdy nejí a nespí, tedy 7 i více hodin. Z toho je jasně vidět, že pohyb nás provází celý život již od časného dětství.

Jaké jsou vhodné pohybové aktivity v batolecím období?

  • Aktivity rozvíjející obratnost, zejména končetin – uchopování, zvedání, držení atd. založené na střídání různých druhů hraček
  • Aktivity rozvíjející rychlost – střídání různých pohybových aktivit, jako jsou běhy, lezení, kopání atd.

V tomto období by rodiče neměli dítě v pohybu omezovat, pouze dohlížet na to, aby se nezranilo. Je velmi důležité, aby pohyb byl nejen z podnětu dospělých, ale velmi důležitý je i pohyb, který vychází z her s vrstevníky a se staršími dětmi.

Děti od 3 let

Následující přehled uvádí, kolik pohybové aktivity by měly děti optimálně mít v jednotlivých věkových obdobích. Je dobré si uvědomit, že 50 % uváděných hodnot je pro dítě naprostým životním minimem.

Doporučený podíl pohybové aktivity dětí v procentech jejich celodenního režimu:

4–6 let             25 %

7–11 let           20,8 %

12–14 let         16,6 %

15–18 let         12,5 %

Doporučený rozsah pohybové aktivity dětí v hodinách denně:

4–6 let             6 hodin

7–11 let           5 hodin

12–14 let         4 hodiny

15–18 let         3 hodiny

Pohyb v předškolním věku (3–6 let)

V předškolním věku dítě tráví velké množství času pohybem a „sportováním“. Kvalita pohybů se zvyšuje, dítě se učí i složitější pohyby, jako je např. jízda na bruslích, plavání, jízda na lyžích, jízda na kole, překážkový běh, kopaná atd.

Co platí pro pohybové aktivity u dětí 3–6 let:

  • Rychlé střídání různých pohybových aktivit.
  • Děti upřednostňují dynamické pohyby před statickými pracemi, tj. děti nepostojí a zaujme je spíše běhání než sezení na místě.
  • Děti těžko snášejí jednotvárné činnosti.
  • Děti jsou soutěživé a preferují fyzickou výkonnost, proto je možné je dobře motivovat.
  • Děti se snaží napodobovat sportovní aktivity dospělých, ale zde je třeba hlídat možná rizika úrazů.
  • Dospělí mají zásadní vliv na pohybový rozvoj a výchovu dítěte.

Velmi důležité je střídání činností, jejich dynamika nebo výbušnost, naopak relativně dlouhotrvající jednotvárná činnost dítě nebaví. Z pohledu dítěte výrazně stoupá hodnota jeho fyzické výkonnosti v porovnání s vrstevníky – dítě si všímá, kdo běhá rychleji, lépe jezdí na koloběžce, na kole atd. Co děti už zvládnou: chytit a hodit míč, základy plavání, skoky do dálky atd. Při nácvicích a případném zlepšování kondice a obratnosti je nejdůležitější upřednostňovat hru a všeobecně rozvíjející cviky, nikoliv úzkou specializaci. Nejlepší jsou různé druhy sportovních kroužků rozvíjející celkovou obratnost, jako jsou kotrmelce, šplh, přeskoky, slalomové běhy, hody míčem, schovávání, honičky atd. V tomto období se utváří a upevňuje vztah dítěte k pohybu a sportu obecně a rodiče to mohou do značné míry ovlivnit. Je důležité, aby dítě podporovali, chodili s ním sportovat a jen mírně jej ve sportovních aktivitách usměrňovali. Právě v tomto období by dítě mělo získat obecné základy pro velkou paletu možných sportů, mělo by umět jezdit na kole, kolečkových i ledních bruslích, lyžích, kopat, házet i chytat míč, případně hry se sportovním náčiním, jako jsou tenisové (lépe soft tenisové) a pingpongové rakety. Dítě samo si časem případně vybere, kterému sportu se chce více věnovat, a do školy nastupuje jako pohybově vybavené a netrpí kvůli své případné neobratnosti. Už nikdy nebude mít tolik času na sportování a sportovní hry jako v tomto období. V předškolním věku a na začátku období školní docházky je velmi důležité vést děti k pohybu formou dětské hry – nařizování a zákazy jsou většinou neúčinné. Děti si vytvářejí vztah k pohybu a pohybové aktivitě celkově a je velkou chybou ukazovat jim, že pohyb je něčím nevhodným, nebo dokonce projevem nevychovanosti či nekázně. Právě v tomto období rodiče musí najít poměr mezi sportem a jinými aktivitami (např. sledováním televize, hraním na počítači apod.). Někteří rodiče si neuvědomují, že je potřeba děti „zvednout ze židle“ a přimět k nějaké pohybové aktivitě, protože v pozdějším věku bude dítě jen kopírovat návyky z dřívějška a statických aktivit bude přibývat (učení, počítače apod.).

Pohyb školáků

Školní věk je pro svoji délku a rychlost vývoje dítěte velmi pestrý, zahrnuje mimo jiné i období puberty. Pohybová aktivita dětí a dospívajících se v průběhu školní docházky hodnotí z několika různých úhlů a mají na její vývoj vliv různé další okolnosti:

  • okolní prostředí, zejména rodina a její vztah ke sportování a pohybu obecně,
  • genetika,
  • schopnost učit se nové pohybové kombinace a vzorce (důležitý je i vliv předchozích období),
  • složení těla, podíl svalů, schopnost a vůle trénovat.

Mladší školní věk (6–10 let)

Pokračuje vysoká potřeba pohybu, dítě potřebuje věnovat pohybu stejný čas, jaký stráví ve škole. Pohyb se má skládat zejména z her, které se ovšem více zaměřují na rozvoj koordinace pohybů a spolupráci v kolektivu (skupinové hry) – přihrávky, kombinace atd. V tomto období je možné postupně začínat se sportovním tréninkem, rozvíjí se mrštnost a obratnost. Děti přikládají fyzické zdatnosti velký význam, navzájem se podle tohoto hlediska srovnávají. Může se začít s posilováním svalstva, ale rozhodně není vhodné posilovat jinak než s vlastní vahou těla – naučit se kliky, sedy-lehy, dřepy, slalomové běhy, kotrmelce atd. Nejdůležitější je rozmanitost, rychlé střídání různých pohybů, děti se už dokáží motivovat k vytrvalostním sportům, ale vše musí mít stále formu hry. V tomto věku je také potřeba věnovat zvýšenou pozornost tělesné hmotnosti dětí. Pokud začnou přibírat, případně již mají nadváhu, prvním krokem k úpravě hmotnosti by mělo být právě větší množství pohybu. V tomto období se velmi silně začíná projevovat sklon k sedavé a pasivní zábavě, jako je sledování televize, počítačové hry, případně potřeba více se učit, proto by rodiče měli dohlédnout na to, aby dítě mělo dostatečnou sportovní a pohybovou aktivitu, která kompenzuje sezení ve škole, u počítače atd.

Sportovní aktivity se soustředí na:

  • obratnost (je nutné ji stále zlepšovat vzhledem k blížícímu se období růstu),
  • rychlost a silovou rychlost,
  • dynamiku,
  • vytrvalost – postupně by se měla zvyšovat a hry by se měly zaměřovat na její rozvoj (indiánský běh, orientační běhy atd.).

Střední školní věk (10–11 let)

Začíná se projevovat předpubertální období s velmi vysokou potřebou pohybu, zároveň si děti udržují velkou pružnost a kloubní pohyblivost. U dětí, které se věnují nějakému sportu tzv. „závodně“, se v tomto období bohužel často setkáváme s tím, že je nezodpovědní trenéři přetěžují, protože jejich výkonnost je velmi vysoká, ale děti nejsou ještě psychicky vyspělé. Stále je velmi důležité udržovat zejména obratnost a celkovou pohyblivost. V tomto období by děti měly pravidelně navštěvovat sportovní oddíly, nemáme však na mysli vrcholový sport, ale například školní sportovní oddíly, sokolské sportovní oddíly atd., kde najdou podobně sportovně zaměřené kamarády. Velmi vhodným sportem je plavání, protože podporuje nejen kondici, ale i vytrvalost, a co je v tomto období velmi důležité, zlepšuje i tvar a kvalitu postavy. Dobré jsou také typy cvičení jako dětský taneční aerobik, florbal, bruslení atd.

Starší školní věk (12–14 let)

Probíhá puberta spojená s velmi rychlým růstem, mění se utváření těla, složení těla, zvyšuje se svalová síla, ale pozor, nezvyšuje se pevnost šlach a vazů, dozrávají kosti. Díky těmto zásadním změnám se toto období z hlediska pohybové aktivity hodnotí jako velmi kritické. Je třeba stále podporovat pohybovou aktivitu, ale zároveň je také velmi důležité sledovat svalový vývoj a správné držení těla a podporovat rovnováhu v rozvoji postavy, zejména kompenzačními cviky na zádové a břišní svalstvo, které výrazně ochabuje kvůli sedavému způsobu života. Sportovní aktivity by i nadále měly být pestré, protože jednostranná zátěž může způsobit jednostranný rozvoj určitých svalových partií na úkor jiných (svaly rukou na úkor zádového svalstva, maximální rozvoj svalů na nohou na úkor zádových u běžců apod.), proto je důležitá pravidelná kontrola u lékaře zaměřeného na správné držení těla a páteře. Zvyšuje se i význam odpočinku, a to zejména aktivního. Výrazně se ještě zvyšuje potřeba rozvíjet dovednosti, které nebyly do té doby tolik podporovány, jako je soutěživost a svalová síla. V tomto období klesá autorita rodičů a trenérů a naopak se zvyšuje vliv vrstevníků, právě proto je velmi důležité udržet děti u sportování i pro zábavu. Dětem v tomto věku se často stane, že kvůli zvýšeným nárokům ve škole nemohou věnovat tolik času tréninkům a jsou vyřazeny z vrcholových sportovních oddílů. Hrozí nebezpečí, že na základě této zkušenosti získají odpor ke sportu obecně, proto je velmi důležité i po této události udržet dítě u sportu a sportovních aktivit.

Dorostový věk (15–18 let)

V tomto období se děti již připravují na další studium nebo zaměstnání a výrazně klesá každodenní pohybová aktivita – mluví se o začátku stádia tzv. hypomobilie. V této době je důležité motivovat dospívající zejména k zájmovému sportování. Můžeme přitom využít jejich zájem o nové sporty a atraktivní cvičení, jako jsou různé druhy aerobiku, skateboard, squash, bojová umění a další. Velmi vhodnými sporty jsou například karate, judo a další bojové asijské sporty, protože kladou důraz nejen na rozvoj síly a vytrvalosti, ale také mrštnosti, ohebnosti a celkové harmonie těla. Umožní také vybití nadbytečné energie, naučí děti krotit agresivitu a uplatňovat sebekázeň. Je nutné stále dbát na to, aby organizmus nebyl přetěžován, nedoporučuje se například posilovat s těžkými činkami a s velkými závažími v posilovnách, protože až ve 20 letech se dokončuje růst kostí a nadměrná zátěž by ho mohla zbrzdit. V tomto období mnohé děti začnou častěji pociťovat únavu, proto by se měly naučit aktivně odpočívat, nejen pasivně sledovat televizi a počítač.