Hurá na houby
Na přelomu srpna a září nastává každoročně oblíbený čas houbařů. A že i letos se mají na co těšit! Houby jsou u Čechů velmi oblíbené – ročně si domů z lesa odnesou téměř 20 000 tun hub! Je ale dobře, když si je oblíbí i děti?
Biologicky nelze houby zařadit ani mezi rostliny ani mezi zvířata, ale tvoří samostatnou speciální kategorii. Dosud je známo asi 100 000 druhů, předpokládá se však, že jich existuje mnohem více. Z asi 4 000 druhů hub, které rostou na území České a Slovenské republiky, je přibližně 2 000 jedlých.
Asi 95 % obsahu hub je tvořeno vodou, zbytek jsou bílkoviny, sacharidy (hlavně vláknina), minerální látky (draslík, vápník, fosfor, sodík, mangan) a vitaminy (provitamin vitamin A, vitaminy skupiny B). Obsah jednotlivých látek se samozřejmě druh od druhu liší. Vláknina, kterou houby také obsahují v hojné míře, podporuje např. růst „přátelských bakterií“ v našich střevech a tím také posilovat imunitu těla. Některé druhy mají dokonce léčivé účinky (houby šiitake, hlívy či žampiony) a proto je často využívají některá odvětví alternativní medicíny.
Pro to, aby všem houbová jídla chutnala, je třeba nejprve mít kvalitní houby. Proto při sběru vybíráme nejen houby jedlé, ale také kvalitní kusy, nepoškozené, nenahnilé ani plesnivé. Pozor – to, že už kousek klobouku ochutnal nějaký brouček nebo třeba veverka, není zárukou, že i pro nás je houba jedlá! Cestou z lesa by se také houby neměly zapařit, tím se totiž zhoršuje jejich stravitelnost a některé pak mohou být i zdraví nebezpečné. Sbírat by se houby měly do proutěných košíků nebo papírových pytlíků.
Protože mají celkově velmi krátkou trvanlivost (asi 1-2 dny), je třeba je hned po příchodu domů důkladně očistit a podle potřeby zpracovat (nakrájet na sušení, do smaženice či naložit). Na sušení pak vybíráme houby mladé, které pokrájíme na několikamilimetrové plátky a sušíme na speciálním roštu, síťce nebo na voskovaném papíře na světlém a dobře větraném místě několik dní. I usušené houby jsou ohrožené nejrůznějšími škůdci, proto je skladujeme v dobře utěsněné nádobě (třeba ve sklenici s kvalitním uzávěrem). Oblíbené jsou také houby sterilované ve vlastní šťávě či slaném nálevu, stále častěji se k uchovávání hub používá také zmrazování. Nejdéle zmrazené houby vydrží, když je nejprve pokrájíme, osolíme, krátce podusíme a přecedíme. Takto upravené houby můžeme uchovávat i několik měsíců. I neupravené houby můžeme zmrazit, ale již nemají tak dlouhou trvanlivost.
Houby samozřejmě nemusíme jen uskladňovat na delší dobu, ale čerstvě donesené můžeme také hned zpracovat. Kromě klasické smaženice či houbového kuby je celá řada dalších méně známých chutných receptů které jistě doma budou chutnat všem. Protože jsou ale houby všeobecně těžko stravitelné, je třeba je dostatečně provařit či propéct, alespoň 15 minut, a celkově s nimi zacházet opatrně, obzvláště v případě, že je vaříme dětem. I když jsou zdravé a některé i léčivé, není určitě vhodné, jíst je každý den. Doporučuje se také, hlavně v případě dětí, aby nebyly podávány jako hlavní jídlo (třeba řízky nebo zmíněná smaženice), ale jen jako součást celého pokrmu – třeba rizota nebo přílohy. Obzvláště dětem v předškolním věku a starým či nemocným lidem podáváme raději jen několik lžic. Samozřejmostí je, že jíme pouze houby, které bezpečně poznáme a víme, že jsou jedlé.
