Mýty rodičů ve výživě dětí z pohledu pediatra

Do ordinace praktického dětského lékaře přicházejí rodiče nejčastěji s nemocným dítětem nebo na preventivní prohlídky. Řešení otázek zdravé nebo dietní výživy nebývá obvykle hlavním důvodem návštěvy pediatra, a tak bývá tato problematika řešena pouze okrajově, jako součást jiných problémů. Některé dotazy jsou zcela překvapivé, jiné se často opakují. Mezi ty nejčastější patří následující:

Výživa kojenců

Nejčastěji se maminky obávají toho, že miminko pije málo mléka, protože dle jejich úsudku pije velice krátce nebo nevypije doporučené množství náhradní kojenecké výživy. Neuvědomují si však, že jednotlivé výrobky se mohou mezi sebou značně lišit, a také že každé dítě je jedinečné a má na výživu zcela specifické požadavky dané jeho momentálním zdravotním stavem nebo růstem. Objektivním důkazem toho, zda pije málo či dostatečně, by proto nemělo být celkové zkonzumované množství, ale správné prospívání dítěte, hodnocené nejlépe podle grafu výškově/hmotnostního poměru, který umístěn například ve Zdravotním očkovacím průkazu.

Mnoho maminek v době, kdy je dítě ještě kojené, reaguje na každé zaplakání miminka podáním prsu nebo lahvičky s jídlem. Dítě pak má stresovou situaci spojenou s uspokojivým pocitem z jídla a přítomností maminky. V pozdějším věku pak řeší každou bolístku jídlem a výsledkem může být vysoká tělesná hmotnost. Trvalým dokrmováním se také dítě nenaučí samo regulovat příjem stravy a to vede k překrmování, mohou být narušeny přirozené procesy trávení, ale i spánek malého dítěte. Maminky by proto měly nejprve dítě pohladit, promluvit na něj, případně přebalit apod.

Zavádění nemléčných příkrmů

Pozdější stravovací návyky dítěte ovlivní zejména to, co se naučí zhruba v předškolním věku. Je proto dobré se správnou výživou začít již „od první lžičky“. Přesto je právě období zavádění prvních nemléčných příkrmů nejproblematičtější.

Mezi množství otázek patří například kdy a čím začít „jak je možné, že kamarádka už svou holčičku krmí zeleninou, když je mladší než ta moje“, co a v jaké podobě je pro dítě nejlepší a nebo „můžu už začít přikrmovat zeleninovým příkrmem, když je na skleničce napsáno, že je určena k výživě od čtyř měsíců?“ atd. Každé dítě je jiné a také jeho růst a vývoj probíhá zcela individuálně. Navíc pokud dítě dobře prospívá z mateřského mléka, doporučuje se nepodávat příkrmy dříve než po ukončení šestého měsíce věku, do této doby doporučuje WHO u dobře prospívajících dětí výhradní kojení. Po tomto věku je již třeba s příkrmy začít, složení mateřského mléka totiž přestává pokrývat nároky rychle rostoucího dítěte a je vhodné dodávat živiny z jiných potravin. Nové potraviny by pak měly být podávány v následujícím pořadí:

• zelenina
• ovoce
• maso, vejce
• jogurt, zakysaná mléka
• obilninové kaše

Velký zmatek vládne na poli zavádění potravin obsahujících lepek. Zatímco před dvaceti, třiceti lety bylo jeho první podávání směrováno již ke čtvrtému měsíci věku dítěte, v letech následujících doporučovali odborníci zařazení lepku z důvodů prevence celiakie až po prvním roce života. V současné době se ale doba prvního podání lepku opět snižuje do období po čtvrtém ukončeném měsíci věku dítěte, protože studie naznačují, že velmi dlouhé odkládání jeho prvního podání je z hlediska pozdějších alergií také rizikové. Je však nutné zdůraznit, by potraviny s lepkem měly být podávány dětem kojeným a množství těchto potravin by nemělo být příliš velké.

Biopotraviny a „éčka“: ano či ne

Mnoho uvědomělých rodičů se přiklání k názoru, že když chtějí dát dítěti to nejlepší, znamená to pouze potraviny v bio kvalitě. Přitom ale zatím nebylo prokázáno, že biopotraviny jsou v porovnání s konvenčními potravinami prospěšnější zdraví, obsahují více vitaminů, minerálních látek atp. Některé bio potraviny mohou být dokonce potenciálně více nebezpečné, protože při jejich produkci nebyly odstraněny choroboplodné zárodky nebo plísně.

Podobná situace je i v oblasti přídatných látek, tzv. „éček“. Je pravdou, že některá z nich, zejména barviva a konzervační látky, mohou u dětí vyvolávat alergické reakce, zhoršovat hyperaktivitu, vyvolávat bolesti bříška nebo hlavy. Na druhé straně by ale potraviny bez některých konzervačních látek mohly být více nebezpečné (rychle podléhat zkáze, například plísním, které na první pohled nemusí rodiče vidět a mohou tak dítě ohrozit). Své „éčko“ mají také některé zdraví prospěšné látky – vitamin C (E 300), vitamin E (E 307), beta karoteny (E 160) nebo estery mastných kyselin (E 470-473). Není tedy řešením se přídatným látkám zcela vyhýbat, ale sledovat, které jsou v potravině použity. Zákon o potravinách navíc jasně hovoří o tom, že žádné „éčko“ v potravinách na našem trhu nesmí být zdraví škodlivé a dává přesný seznam, v jakých potravinách se jaké přídatné látky a v jakém množství mohou používat.

Máslo nebo rostlinný tuk?

Kamenem úrazu se stává i použití správných tuků. Mnoho rodičů i prarodičů chce svým potomkům dávat pouze „poctivé máslo“, protože rostlinné tuky jsou podle nich jen jeho umělou náhražkou a do dětského jídelníčku nepatří. Nevědí ale, že pro výrobu obou potravin se používají přírodní suroviny – pro máslo mléko a pro rostlinné tuky rostlinné oleje. Navíc byla v roce 2007 publikována studie, která probíhala ve Finsku a potvrdila, že náhrada živočišných tuků rostlinnými již od nejútlejšího věku je vhodnou součástí prevence srdečně-cévních nemocí v pozdějším věku. Rodiče se proto nemusejí bát do prvních zeleninových nebo maso-zeleninových příkrmů přidat trochu olivového oleje. A když už jejich potomek může kousat pečivo, mohou mu jej bez obav namazat kvalitním rostlinným tukem. Rostlinné tuky by totiž měly ve zdravém jídelníčku zaujímat 2/3 z celkového příjmu tuků. Zbývající 1/3 připadá na tuky živočišné, včetně těch, které jsou obsaženy v mase, mléce, mléčných výrobcích a vejcích.

Vitaminové doplňky

Řada maminek také ve strachu, aby jejich dítěti něco důležitého nechybělo, doplňuje jídelníček ještě spoustou vitaminových nebo minerálových preparátů, případně preparátů s vlákninou. Přitom ale zdravé dítě, které dostává pestrou a vyváženou stravu, bohatou na všechny základní živiny, nemusí podobné přípravky dostávat. Své opodstatnění mají v případě nízkého příjmu ze stravy (nedostatečně pestrá strava, některé alternativní způsoby stravování, poruchy vstřebávání a trávení způsobené nemocí či při snížení vstřebávací plochy trávicího systému, například po operaci) nebo při zvýšené potřebě (v době rekonvalescence). U dítěte se zdravotními problémy je vhodné podávat vitaminové preparáty jen po konzultaci s ošetřujícím lékařem a dodržovat dávkování uvedené v příbalovém letáku.

Starší děti

U starších dětí se pediatr setkává s řadou dalších záludných dotazů a problémů. K těm nejčastějším opět patří „nechutenství“ dítěte. Rodiče jsou nešťastní a dožadují se léků
na zvýšení chuti k jídlu. Přitom ale neberou v potaz skutečnost, že děti rostou ve skocích, nikoli průběžně. Může se tak stát, že dítě, které bylo dříve velký jedlík, toho najednou moc nesní. Momentální odmítání jídla tak nemusí vždy znamenat zdravotní problém, který je třeba řešit léky. Ale ani podávání sladkostí jako náhrady plnohodnotného jídla s vědomím, že sní alespoň něco, není dobrým krokem. Daleko vhodnější je obrnit se trpělivostí a vyčkat, až období přejde.

Závěr

Chyb, které rodiče činí z neznalosti, i když z dobré vůle dopřát dítěti opravdu to nejlepší, bychom našli ještě spoustu. Některé se stále opakují, jsou různě závažné co do zdravotního dopadu na dítě, nad některými se můžeme zasmát. Takový příklad uvádíme na závěr: do ordinace přišel tatínek s dítětem, které již týden trpělo průjmem. Při otázce na dodržování diety uvedl, že malý pacient dostává k večeři párky. Ale samozřejmě pouze dietní…

MUDr. Bohuslav Procházka, praktický dětský lékař, Kutná Hora