Účtenku prosím aneb Jak hubnou české děti

Příběh anglického chlapce, kterého matka „rozmazlila“ až na váhu 90 kg, obletěl celou Evropu. Jeho situace je docela dobrým zrcadlem způsobu života mnoha dnešních rodin.

Už v roce 2002 žila po celém světě pětina dětí s obezitou či nadváhou. V porovnání s  odhady International Obesity TaskForce z 80. let bylo toto číslo o 5 procent vyšší než předpoklad pro rok 2010. A obézních dětí stále přibývá. Jen v České republice jich je asi 6 %. Nejčastější příčina? „Je to jednoznačně životní styl rodiny,“ říká doktor Zlatko Marinov, vedoucí lékař dětské obezitologické ambulance při dětské poliklinice FN Motol.

Poradna pro obézní děti a jejich rodiče tu funguje asi dva roky a v současné době se tým odborníků stará o změnu životního stylu a následné snížení váhy u 104 rodin.
Klienty obezitologické poradny jsou podle slov lékaře jak dospívající, které už nebaví, že se kvůli své postavě a fyzické kondici nemohou plnohodnotně zařadit do kolektivu vrstevníků, tak malé děti kolem dvou let. Jejich rodiče si totiž neuvědomují, že po roce věku začíná růst spíše intelekt dítěte, a potomek tudíž nepotřebuje tolik jídla, kolik jeho matka považuje za optimální. A tak ho krmí i tehdy, když nemá ani  trochu hlad, a diví se, že přibírá. „Nicméně u nás v obezitologické ambulanci může uspět každý. Stačí se jen odhodlat a spolupracovat,“ podotýká Zlatko Marinov.

Dva roky přísného režimu, pak přijde úspěch

Rodiče, kteří se rozhodnou, že s váhou svých dětí chtějí pohnout směrem dolů, se v Motole stávají součástí dvouletého redukčního plánu. Ten je nejdříve rozsekán na  měsíční schůzky, později se interval mění na čtvrt roku „Protože dětí, které se  vyvíjejí, nemůžeme používat léčbu léky a diety jako u dospělých, vydáváme se  cestou kognitivně-behaviorální léčby,“ vysvětluje doktor Marinov. „A měníme tak  celý jejich životní styl,“ dodává.

V čem jejich metoda spočívá, vysvětluje další členka terapeutického týmu, psycholožka Marie Nesrstová: „Snažíme se měnit chování dětí, jejich emoce, celý pohled na problematiku životního stylu. Učíme je, že když snědí místo kousku čokolády čokoládu celou, nemají propadnout pocitu selhání. Učíme je, ať si v takovém případě řeknou, že tedy budou jezdit hodinu na kole a k večeři si dají jen něco lehkého. Důležité je v neposlední řadě také to, aby se uvolnily. Ze začátku totiž bývají při hubnutí úzkostnější. Ale když  pak před další schůzkou zjistí, že mají v pase o tři centimetry méně, dostanou do dalšího hubnutí větší chuť.“

Účast rodiny nutná

Za naprosto  klíčovou považují oba odborníci aktivní účast celé rodiny, a to včetně prarodičů. Právě ti jsou totiž často zastánci „staré školy“ a snahu rodičů připravit potomkovi zdravý jídelníček často – s dobrým úmyslem – pokazí typicky českým těžkým jídlem nebo cukrovím.
Důležitý je během hubnoucího programu i  zájem těch rodičů, kteří spolu nežijí anebo se zrovna rozvádějí. „Třetina rodin našich pacientů je v rozvodovém řízení nebo po rozvodu. Maminka sice třeba pravidla zdravé stravy dodržuje, tatínek pak koupí dítěti, na co si ukáže. I z  toho důvodu je důležité, aby se oba rodiče aktivně účastnili schůzek,“ vysvětluje psycholožka Nesrstová.
Jsou to totiž právě rodiče, kteří dětem vytvářejí prostředí, v němž se může dobře dařit nezdravému životnímu stylu. „Jedno kilo dětské váhy stojí dva tisíce korun a ty peníze nevydělávají děti,“ konstatuje doktor Marinov. „I proto nosí klienti obezitologické ordinace ke kontrole účtenky od nákupů,“ dodává.

Součástí terapie je podle slov psycholožky i vedení podrobného jídelníčku a zpracovávání speciálních testů, jež odhalují míru začlenění do společnosti.
Laťka obezitologické poradny při FN Motol je, jak upozorňuje doktor Marinov, nasazená vysoko. Málokdo – zhruba jen 3%pacientů – sice dokáže dodržet všechna předepsaná pravidla, právě proto se ale  tým, složený z lékaře, psycholožky, antropologa, dietní a rehabilitační sestry k  takovému postupu přiklonil. „Je nutné, aby pacienti měli možnost úniku, aby  věděli, že i když budou dodržovat jen některá pravidla hry, také zhubnou,“ vysvětluje doktor Marinov s tím, že v terapii se pracuje například i s lázeňským pobytem.

Ještě než se na léčbě obezity dětských pacientů v Motole začal podílet celý tým odborníků, hubnutí „vzdala“ asi jedna třetina těch, kteří se do programu přihlásili. Dnes neuspěje asi jen 10 % pacientů. „Je to dáno tím, že k  nám přicházejí rodiče, kteří vědí, co chtějí, a jsou rozhodnuti, že s dětmi celý program absolvují,“ říká doktor Marinov. „Některé pacienty posílá i praktický lékař bez zájmu rodičů, ale hlavně mezi nimi jsou ti, kteří program hubnutí nedokončí,“ doplňuje doktorka Nesrstová. Budeš tu sedět, dokud to celé nesníš A  proč vlastně děti (nejen v České republice) stále tloustnou?

S životním stylem rodiny souvisí i to, co zmiňuje nutriční terapeutka Jitka Tomešová: „Nároky na výživu dětí jsou jiné než u dospělých, což si mnozí rodiče neuvědomují, a snadno se tak dopouštějí chyb.“ Mezi ně patří například nucení dětí, aby snědly všechno, co mají na talíři. „Říkám tomu syndrom druhé světové války. Rodič nutí dítě naprosto zbytečně, aby snědlo všechno, z toho důvodu, že  bude mít prý hlad. To ale není pravda,“ komentuje doktor Marinov.
Dalšími nešvary ve výživě dětí je myšlenka „polévka za každou cenu a ke každému obědu“ a potom také slazení čaje dětem, které odmítají pít obyčejnou vodu anebo hořký čaj. Marie Nesrstová zmiňuje také zhoubný vliv rychlého občerstvení. Podle Zlatko Marinova se však na kilech českých dětí nepodepisuje tolik jako na  nadváze dětí v západní cizině.
Daleko více se však podle něj na vzniku obezity podílí takzvaný profesionální marketing jídla. „Všechny nezdravé pokrmy, jako třeba chipsy nebo čokoládu, reklama prezentuje s přidanou hodnotou: sněz  čokoládovou tyčinku, budeš mít spoustu energie. Jenomže nikdo nedodá, že tolik energie potřebují jen špičkoví sportovci a že u školáka bude mít taková tyčinka energetický efekt, jako kdyby snědl dva obědy za sebou,“ vysvětluje obezitolog.

Zanedbatelná podle něj není ani změna „struktury rodinné jednotky“, tedy počtu dětí v rodině, který se stále snižuje. „To, co se dříve  dělilo mezi pět dětí, nyní dostává jen jedno,“ podotýká. Roli hrají samozřejmě i  podmínky, v nichž dítě vyrůstá. Cílem práce ambulance není podle doktora Marinova jen redukce hmotnosti dítěte, ale také to, aby celá rodina do největší možné míry změnila svůj životní styl. V optimálním případě by se taková rodina  měla stát dokonce i šiřitelem racionálního životního stylu pro své okolí.

Nejvíce dietní je jídlo, které se nekoupí a nesní

Základem léčby obezity je, jak připomíná lékař, začít co nejdříve. Mají-li rodiče tedy  pocit, že jejich dítě trpí obezitou nebo nadváhou, měli by se co nejdříve  poradit se svým dětským lékařem o dalším postupu. „Rozhodně neplatí mýtus, že  děti ze své nadváhy v pubertě vyrostou. Naopak hrozí, že kilogram nadváhy v  dětství se projeví jako dvacet kilo navíc v dospělosti,“ upozorňuje Zlatko Marinov. „Na druhou stranu platí, že o co je těžší léčba obezity, o to je jednodušší její prevence. A především je důležité uvědomit si, že nejdietnější jídlo je to, které se nekoupí a nesní,“ dodává s tím, že děti (a jejich rodiče) by měli dodržovat pět důležitých stravovacích zásad.

A jak tyto zásady znějí? Jíst pravidelně pětkrát denně, snídat a nedojídat, pít tekutiny, které nejsou sladké, sladkosti si dávat jen o víkendu, chodit denně alespoň 4 kilometry, nejezdit výtahem a nikdy nejíst u televize.

„Učíme děti, že když snědí místo kousku čokolády čokoládu celou, nemají propadnout pocitu selhání.“

„Je nutné, aby pacienti měli možnost úniku. Aby věděli, že i  když budou dodržovat jen některá pravidla hry, také zhubnou.“

Lidové noviny, 13.3.2007