Prvňáček a stravovací návyky

Prvňáček by měl mít ještě před tím, než poprvé vykročí na cestu za vzděláním, z domova vypěstované správné stravovací návyky. Měl by být zvyklý snídat, svačit a v poledne obědvat. Vypadá to jako samozřejmost, ale mnohé děti takto připravené nejsou, řekla vedoucí oddělení klinické výživy Thomayerovy nemocnice Tamara Starnovská.

Dítě si zafixovává stravovací návyky kolem šestého roku věku. V této době se rozhoduje o tom, jak se bude chovat po celý život. Platí to i pro výběr stravy. „Jestli si člověk v tomto věku například zvykne na to, že se nejí zelenina, bude mít s její konzumací vždy problém, i když sám sebe v dospělosti přesvědčí, že je zdravá,“ uvedla Starnovská.

Děti tráví ve škole poměrně velkou část dne a tomu by mělo odpovídat množství stravy, které v ní sní. Školáci by neměli mít hlad či žízeň, protože žák, který není dostatečně zasycen a napojen, ztrácí pozornost. Měli by si nosit svačinu a měli by mít možnost ve škole pít. Děti by měly přicházet do školy nasnídané a svačinu by malým školákům měli připravovat rodiče. Určitě by neměli svačinu nahrazovat penězi. Dítě podléhá reklamě a většinou si koupí to, co obsahuje příliš sacharidů či tuků.

Průzkumy ve školách ukazují, že děti mnohdy před cestou do školy nejí. Podle odbornice na výživu Karolíny Hlavaté z Všeobecné fakultní nemocnice přitom studie prokázaly, že děti, které doma snídají, mají lepší prospěch. Proto by si děti, které odmítají ráno jíst, měly vzít snídani do školy a zkonzumovat ji před vyučováním.

Starnovská připomněla, že malí strávníci by měli mít každý den ovoce a zeleninu, bílkoviny, které jsou obsaženy v sýrech a masu, a pečivo, nejlépe celozrnné. Na svačinu mohou mít třeba ovocný salát či zeleninový se sýrem, obloženou žemli či chleba. Svačiny by vždy měly být malé, aby je děti stihly bez problému sníst během přestávky.

Rodiče by měli dětem nejen dávat to, co je zdravé, ale měli by se alespoň u těch mladších žáků podle Hlavaté snažit svačinu atraktivně zabalit. Děti pak nemají pocit, že ony mají nezajímavý chleba a někdo jiný si může koupit něco mnohem přitažlivějšího. Jídlo je možné dát do zajímavé krabičky, žemle nemusí být v ubrousku, ale v celofánu, pití lze nosit v hezké lahvičce.

Školní jídelny znají výživová pravidla a sledují nejen nutriční hodnoty, ale i to, aby odpovídající měrou bylo v jídelníčku zastoupeno například maso a přílohy. Škola by se měla postarat i o to, aby si děti mohly koupit nápoj. Některé školy sice mají automaty na vodu či minerálku, ale protože zejména menší děti neodolaly pokušení s vodu stříkat, mnohde barely s vodou nahrazují prodejními automaty s limonádami. Objevují se v nich i nápoje, které jsou nejen velmi sladké, ale obsahují i pro děti nevhodný kofein.

Stát a Evropská unie dotují mléčné svačinky žáků českých základních škol a přispívají na ochucené i neochucené mléko a na zakysané mléčné výrobky. To vypadá ideálně, ale mohou se vyskytnout i problémy. Například matka dívky, která loni v Praze chodila do první třídy, řekla, že dceři platila poukázky, za něž si však dítě mohlo pořizovat nejen levné mléko, ale bohužel i sladkosti.

iHned.cz, rubrika Vzdělávání