Pomoc, snědlo bonbon!

Před lety si kojenci v půlroce pochutnávali na svíčkové se šesti, dnes se pro změnu někteří rodiče děsí, aby jejich potomek náhodou nesnědl něco, co není bio. Kde se bere posedlost zdravou stravou? A má vůbec hranice?

Trend zdravé výživy zasáhl po změně režimu velkou část české populace, a tak není divu, že se rodiče brzy začali zajímat také o to, jak a čím budou krmit své ratolesti. Sám o sobě je tento zájem jistě chvályhodný, zvláště když uvážíme, že čeští dospělí stále obsazují první příčky mezi těmi nejtlustšími evropskými národy a ve výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku, která je do značné míry zapříčiněna právě nezdravou stravou, máme dokonce neslavné prvenství.
U dětí situace ještě není tak zoufalá, přesto se není nad čím radovat. Problémy s váhou má celá polovina českých dětí – a kromě akutního nedostatku pohybu za to samozřejmě může i nezdravá a příliš kalorická potrava.

STRES Z JÍDLA?

I z těchto důvodů je dobré, že dnešním rodičům není jedno, co jejich děti jedí. Na druhou stranu: Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly… Jestliže se k něčemu příliš upneme a učiníme to svým životním programem, drobné vybočení z vytyčených kolejí nás může opravdu rozhodit. Tak jako se to stalo osmatřicetileté Karolíně, která si umínila, že svého prvorozeného a jediného synka bude krmit pouze biostravou. „Dítě se mi narodilo hodně pozdě a muž, se kterým jsem otěhotněla, mě opustil. Zůstala jsem se synem sama, ale díky předchozí úspěšné kariéře obchodní ředitelky jsem byla zabezpečená. A předsevzala jsem si, že syna vychovám tak, jak nejlépe dovedu, jídlem počínaje,“ popisuje životní změnu Karolína. Vzala to opravdu razantně. Na stůl jí i synovi směly jen „prověřené potraviny“.
Do doby, než zjistila, že není všechno bio, co se tak tváří. A že některé potraviny nejsou zase tak zdravé, jak na první pohled vypadají… Ze stresu, co uvařit a kde nakoupit, Karolína hubla. Synovi její neustálý dohled nad obsahem jeho talíře také neprospíval. Po nějaké době musela zasáhnout její maminka. Káju si vzala k sobě na delší pobyt, vykrmila ho pěkně podomácku a především – u jejího stolu se ze snídaně, oběda ani večeře nedělala věda, což batoleti s odporem k jídlu prospělo asi nejvíc.

VÍTE, JAK JÍTE?

Myslete i na to, jak k jídlu přistupujete. Budeteli při pohledu na talíř hlasitě hloubat nad tím, jestli je strava dostatečně výživná, zdravá a bůhví jaká ještě, máte nakročeno k tomu, předat dítěti batůžek psychických obtíží vedoucích v nejhorších případech až k poruchám příjmu potravy. Posedlost zdravou stravou má dokonce už i svůj odborný název: orthorexia nervosa, což je je medicínský termín, který pojmenovává stav, kdy se zdravé stravování z celkem pozitivního životního postoje stává chorobou, jež ničí život dospělým nebo dětem. Obvykle to začíná snahou vyléčit si nějaké onemocnění, u dětí je to zase nejčastěji touha určitým neduhům předejít, typicky třeba alergiím, k nimž má dítě dědičné předpoklady.

ZA CO PADNE KAPESNÉ?

Navíc výživoví poradci zdvihají varovně prst s tím, že pokud budete své ratolesti cokoli z potravin urputně zakazovat, hádejte, co udělají s prvními penězi, které dostanou? Nejste daleko od pravdy, pokud si přiznáte, že vlítnou do prvního fastfoodu, vydrancují cukrárnu s tou „životu nebezpečnou“ čokoládou a dortíky a utratí všechny mince za lízátka, která přece tolik kazí zuby, protože narušují zubní sklovinu.

POMALÝ NÁVRAT

„Při návštěvách u psychologa jsem si uvědomila, že spoustu věcí dělám špatně a došlo mi, že bych neměla trápit syna tím, že se na něj upnu. Proto dneska běžně zajdeme do fastfoodu. Naučila jsem se tam vybrat jídla, která můžeme oba. Navíc jsem zjistila, že stresový faktor spojený s rozvodem u mě spustil dlouho potlačovanou anorexii, která ve mně dřímala z doby dospívání. Tehdy mi tatínek kladl na srdce, že nic jiného než třídní premiantka, krásná holka a sportovkyně – tedy jeho dcera v dokonalém provedení – mu přes práh nesmí. Pomocí psychoterapie jsme zjistili, že do syna promítám přesně to, co jsem zažila v dětství. A to rozhodně nechci. Proto mi nevadí příležitostný špekáček, hlavně když můj syn bude šťastný,“ svěřuje se Karolína. Uvědomuje si také, že jde o běh na dlouhou trať.

JÍDLO JEDINĚ S SEBOU

Karolína není jediná matka, která vlastním psychickým zdravím doplatila na snahu být dokonalou matkou. A není jedinou ženou, která si kvůli jídlu svého potomka zkomplikovala osobní život. Obsah dětského talíře se totiž v poslední době stává velmi ožehavým bodem v rodinných diskusích, či spíše sporech. Podobnou zkušenost, ovšem z druhé strany, má i pětačtyřicetiletý Dušan, otec dvou malých holčiček. „Máme tříletou Natálku a pětiletou Nikolku. Dokud byly malé, měla manželka jejich stravu pevně v rukou, navíc s nimi byla doma, takže logicky o tom, co budou jíst, rozhodovala převážně ona. Jenže když holky trochu povyrostly, stále víc času jsem s nimi trávil i já. Začali jsme chodit na výlety, do zoo, do kina… Pokaždé jsme dostali jídlo s sebou, jenže jak se holky postupně rozkoukávaly, začaly samozřejmě chtít to, co viděly u jiných dětí. A mě nenapadlo, že by to mohl být až tak hrozný problém,“ vzpomíná Dušan na první vážný konflikt kvůli stravě dětí.

K BABIČCE UŽ NIKDY

„Nikolka se manželce zmínila, že měla jahodovou zmrzlinu a že byla výborná. Žena dostala regulérní hysterický záchvat, začala mi vypočítávat, co všechno v té zmrzlině nepochybně bylo a co to teď udělá s Nikolčiným zažívacím traktem, jak z toho bude mít ekzém a ve škole bude hyperaktivní… Koukal jsem na ni jako cvok,“ přiznává Dušan. Posléze se radil s kamarády, kteří rovněž mají malé děti, a ti ho uklidnili, že jakmile holky nastoupí do školky, nikdo se s tím párat nebude a budou jíst, co všechny ostatní děti. Manželka půjde do práce a na každodenní dohled nad stravou svých dcer nebude mít čas. Jenže to neznali Dušanovu choť. Pro dcery vybrala vegetariánskou školku, kde se vaří převážně z biosurovin a kde o bonbon či nějaký podobný „jed“ holčičky ani pohledem nezavadí. „Ze začátku to vypadalo jako legrace, ale postupně se z toho vyvinul opravdu vážný problém našeho manželství. Přitom v jiných věcech jsme se se ženou ve všem shodli, v tomhle byla ale naprosto neústupná. A to nemluvím o tom, že jakmile zjistila, že Natálka ochutnala u mé matky domácí koláč, zakázala mi dcery k babičce vozit,“ dodává Dušan.

AŤ ROZHODNE ODBORNÍK

A jak nakonec Dušan svou situaci vyřešil? „Navrhl jsem své ženě, že se půjdeme někam poradit, aby někdo, kdo tomu opravdu rozumí, náš spor rozsoudil. Nejdřív sice tvrdila, že to má všechno nastudované z odborných rad, nakonec ale souhlasila a šli jsme k lékaři (gastroenterologovi), který má současně výživovou poradnu. Popsali jsme mu, co dcery jedí a jak, a já jsem vyjádřil svůj názor, že domácí koláč nebo občasná zmrzlina by jim neměla ublížit. Za rok má jít Nikolka do školy a já se bojím, že bude za úplného exota. Žena namítala, že dcerám dává jedině hodnotnou a naprosto zdravou stravu a že z toho rozhodně nehodlá ustoupit,“ popisuje Dušan.

A CO VY, DOKTORE?

Lékař naštěstí Dušanovo očekávání nezklamal.
„Doktor vzal námi sepsaný jídelníček a začal manželce vypočítávat, co dělá špatně, přesnými a jasnými argumenty. Třeba že dává dcerám příliš tvarohu, který je extrémně bohatý na bílkoviny, takže jim zatěžuje ledviny. Jedno jídlo po druhém rozebral, spočítal, kolik čeho dcery mají a co jim chybí. Manželka byla úplně šokovaná, načež jí řekl, že sestavit správně jídelníček není žádná hračka. A každý, kdo ze stravy vyloučí některé složky, s tím bude mít problém. Na to se ho manželka zeptala, jak to tedy dělá on,“ usmívá se Dušan. Lékař odvětil, že nejlepší je nabízet dětem ode všeho trochu – a ony si instinktivně vyberou, co potřebují.
Podpořil Dušanovu ženu ve snaze omezovat sladké bublinkové nápoje a různé chemicky upravované pamlsky, domácí koláč od babičky ale zmínil jako sladkost, kterou si dítě může dát beze strachu. Vegetariánskou školku pak schválil pouze v případě, že absenci masa bude rodina kompenzovat jiným způsobem.

PŘIMĚŘENĚ? PŘIMĚŘENĚ!

Zamyslete se nad přístupem v okamžiku, když vám příprava svačinek do školy zabere denně víc než hodinu. Přehodnoťte svůj postoj, pokud sháněním a zpracováním potravin trávíte víc než tři hodiny denně. Tyto časomíry jsou signálem, že děláte něco špatně. Pravděpodobně nejste výživový odborník a některá fakta mohou vaší představou ideální potravinové pyramidy pořádně zatřást. Příklad? Knížková upozorňuje, že někteří rodiče v honbě za zdravým jídelníčkem svým dětem spíš škodí, například když příliš brzy zařazují vlákninu. Teprve kolem 10 až 12 let věku může v dětské stravě převažovat celozrnné pečivo a výrobky z celozrnné mouky. Existuje jednoduchá rovnice, kdy se k věku dítěte přičte číslo 5 a dostanete množství vlákniny v gramech, které by vaše ratolest měla optimálně za den sníst. „Co se týče nadbytku, setkáváme se s ním u menších dětí, když se rodiče v honbě za zdravým životním stylem snaží ratolesti dávat velké množství celozrnných potravin, čerstvou i dušenou zeleninu a ovoce,“ uzavírá Knížková. Myslete při přípravě jídla především na to, že vaše ratolest má jiné chutě než vy, potřebuje trochu jinou skladbu potravin a že přehnaná úzkostlivost při sestavování jídelníčku může vést k problémům. Jídlo by mělo být hlavně radostí.

Vezměte děti do fastfoodu!

Zákazy nefungují

Nezbláznili jsme se ani my, ani nutriční terapeutka Hana Knížková z poradenského centra Výživa dětí. Její výzva totiž respektuje známý fakt, že zakázané ovoce nejvíc chutná, a proto by se s nezdravým jídlem, o němž mluví vrstevníci, měly děti ideálně seznámit za přítomnosti rodičů. Nejdůležitější ve vytváření stravovacích návyků dítěte je totiž vzor z domova. Dítě by – stejně jako dospělý – mělo jíst pětkrát až šestkrát za den, tři velká a dvě až tři menší jídla. Podle odborníků je podstatné, aby se dítě naučilo snídat a odpoledne svačit už odmalička. Pokud to zná z domova, ve školce si tento návyk utvrdí a pravděpodobně nebude mít problém se svačinami ani ve škole. Jak ale školákovi vysvětlit, že to, co dostává ke svačině z domova, je lepší, než co si kupují spolužáci ve fastfoodu? „Veďme ratolesti odmala k tomu, aby jedly pravidelně. A když dostanou hlad třeba v obchodě, nekupujme oplatku, ale banán nebo kefírové mléko. Pak nebudou mít problém se svačinami z domova. Je fakt, že na školáky působí i kolektiv, proto doporučuji, aby je s rychlým občerstvením seznámila rodina, aby dítě ochutnalo hranolky, hamburgery, párky v rohlíku, ale přitom vědělo, že to není normální součást jídelníčku. Protože pokud rodič bude chtít ratolest striktně ochránit od některé potraviny, může se stát, že se jí dítě přejí hned, jakmile dostane kapesné,“ varuje terapeutka.

Publikováno v časopise MAMINKA, 28.8.2014