Jak dítě (ne)naučit jíst

Přístup k jídlu u malých dětí ovlivňuje jednak jejich vlastní potřeba získat dostatečné množství energie pro růst, jednak v pozdějším věku snaha prosazovat se v rodině a nejbližším okolí. Jedná se o velice běžný a navíc přirozený projev vývoje dítěte, přesto však rodinu dokáže vystrašit nebo při nejmenším vyvést z míry. Mnozí rodiče ve snaze svému dítěti dopřát a nevychovávat jej násilím často rezignují a může se stát, že dítě postupně vyselektuje ze svého jídelníčku většinu potravin. Není výjimkou, že dítě třeba v deseti letech jí pouze čtyři, pět druhů potravin.

Kde se stala chyba?

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly a tak i co se týče vybíravosti dětí bývá často na začátku dobrý úmysl rodičů, na konci však nevhodný stravovací návyk dítěte, který se odstraňuje jen velmi těžko. Pojďme se podívat na nejčastější okolnosti vytváření špatných stravovacích návyků:

• První konflikt se objevuje v době, kdy maminka začíná svého potomka krmit příkrmy. Strava má najednou jinou konzistenci, jinou vůni, navíc je podávána lžičkou nebo z láhve. Prožitek z takového jídla je pro dítě nový a může tedy působit nepříjemně, čemuž se dítě podvědomě brání. Rodiče však mnohdy považují prvotní odmítnutí nového pokrmu dítětem za trvalé a danou potravinu již dítěti opakovaně nepodají (doslova „mu nechtějí činit násilí“).
• Mnoho rodičů si neuvědomuje, že děti rostou ve skocích, nikoli plynule. Pokud tedy dítě, které bylo dosud velkým jedlíkem, najednou přestane dojídat, nemusí to být důvodem k panice. Zřejmě se právě nachází ve fázi, kdy roste pomaleji, a tak je i jeho potřeba jíst o něco menší. Období rychlejšího růstu bude zákonitě následovat a chuť k jídlu se opět dostaví.
• Přibližně ve dvou letech věku dítěte nastává etapa známá jako období vzdorovitosti. Z dítěte se stává samostatná malá osobnost, která se snaží využívat a uplatňovat svou vůli. Toto období provázejí četné konflikty jak vnitřní, tak s vnějším světem –nejčastěji s rodiči. Je to etapa ve vývoji dítěte nutná, i když se, bohužel, projevuje častým a hlasitým vzdorováním vůči všemu, včetně jídla.
• Malé děti se učí novým dovednostem pozorováním a napodobováním svého okolí. Rodiče, kteří se nestravují správně, proto jen těžko naučí své děti zásadám zdravé výživy.
• Řada rodičů je také příliš úzkostných. Tito mnohdy příliš dbají na to, aby dítě nemělo nikdy hlad, dobře rostlo a přibývalo – a obvykle to přeženou. Neváhají využít jakýkoli manévr k tomu, aby do dítěte dostali nějaký pokrm a výsledkem jsou pak směšné honičky prchajícího potomka s lžící polévky či knedlíkem na vidličce, nebo dítě zběsile cukající hlavou v krmící židličce. Jiní rodiče vaří několik náhradních pokrmů či podbízejí sušenky, bonbony a jiné pamlsky. Výsledkem je, že dítě jí jen to, co mu zvlášť chutná a ostatní odstrkuje.

Vytváření nesprávných stravovacích návyků u dětí ovlivňuje zejména:

• Časté diskutování o dietní vhodnosti pokrmů („je to moc tučné“, „má to moc cukru“, „je to příliš nezdravé“)
• Komentování chutnosti, zejména u „zdravějších“ pokrmů („tohle opravdu jíst nebudu, to je na mě moc zdravé“)
• Sledování televize nebo další aktivity, jako čtení, posílání sms nebo telefonování, které odvádějí od jídla pozornost
• Nevhodný styl stolování, hlasitý rozhovor, komentování nevhodného chování dítěte, nebo nucení dítěte, aby jedlo samo, protože rodiče potřebují „klid“

MUDr. Pavel Neugebauer, praktický dětský lékař