DOJÍDÁNÍ VEDE K OBEZITĚ

Jako malá holka jste to slyšela asi tisíckrát. Dokud nedojíš, co jsem ti naložila na talíř, nepůjdeš od stolu. Trápíte stejně své děti? Pokud ano, měla byste mít na paměti, že tento model chování vede k obezitě. A vážně chcete, aby vaše ratolest byla nemocná?

Když jsem byla malá, vycpávala jsem si tváře jídlem, které jsem nechtěla, protože jsem věděla, že dokud talíř nebude jako vymetený, maminka ani babička mě od stolu nepustí. Finále?

Přístup dospělých se mi před lety tak moc nelíbil, že intuitivně své dcery vedu k tomu, aby si jídlo vybíraly, nenutím je dojídat, a když to jen trochu jde, uvařím o chod víc, aby byly spokojené všechny. Učím je, že odmítnout dojíst do posledního sousta předloženou porci není nevychovanost, ale rozhodnutí, na které mají právo.

 

TĚLO VYSTAVÍ STOPKU Podle dietologů, kteří se problematice dojídání porcí věnují, totiž ti, jež jsou přecpávaní, přestanou vnímat svůj vnitřní hlas, který říká: „Už máš dost, už jíst nemusíš.“ V dospělosti proto budou děti, které přestanou vnímat své tělesné signály, mnohem náchylnější k přejídání se a obezitě, než ty, které o tuto schopnost nepřišly. Navíc se podle průzkumu americké dietologické asociace může velice snadno stát, že své dítě zásobujete tak velkými porcemi (právě i z lásky a pocitu, aby to nejdražší na světě nestrádalo), které vlastně ani není schopné sníst. Uvědomte si, že porce pro malého strávníka má být přibližně velká takto: příloha jako dlaň a půl, maso ve velikosti dlaně dítěte.

 

S NOVÝM ŠKOLNÍM ROKEM Jistě budete své ratolesti chystat svačiny a trvat na tom, aby je dojídala. Jenže opravdu do krabičky balíte, co je pro dítě a jeho organismus, který ve školní lavici pracuje na plné obrátky, tím nejlepším, nebo ne? Proč je svačina během dne tak důležitá a dá se skladbou jídelníčku předejít obezitě? RNDr. Pavel Suchánek, výživový poradce, tvrdí: „Svačina je velmi důležitá, zejména u školních dětí, školkové ji dostávají ve školce, ale u školních může jít o první plnohodnotné jídlo. Tedy svačina by měla obsahovat nejen chléb s rostlinným tukem, šunkou, tvrdým sýrem, ale i ovoce a tekutiny. Pokud maminky svačiny nedělají a dávají dětem peníze, tak ty si pak koupí nějakou sladkost nebo brambůrky, a to opravdu není vhodná svačina.“

 

OBEZITA JE DĚDIČNÁ?

Sice vycházíme z tabulek jako nejobéznější národ v Evropě, ale nemá smysl povzdechnout si nad tím jako nad faktem, který nelze změnit. Lze. RNDr. Suchánek dodává: „Nesvádějme obezitu českých dětí na geny. Je to o příkladu rodičů, každý by měl začít sám u sebe a pak máme šanci jako celá populace. Pokud bude ovšem rodič povídat dítěti o zdravé stravě, nutnosti zeleniny a ovoce a pak se před ním cpát hamburgery a bůčkem, tak to bude mít zcela nulový efekt.“

 

Z EXTRÉMU DO EXTRÉMU

RNDr. Pavel Suchánek dodává: „Oproti tomu, když děti jedí, aby udělaly rodičům radost, je nezřídka možné setkat se s malými holčičkami (v první třídě), které ve škole slyší, že jsou tlusté, a začnou, stejně jako maminky, váhu řešit a dokonce přemýšlí o tom, že by držely dietu! Podle mého názoru by nejlépe bylo, aby k podobným excesům ani nedocházelo. Skvělé a vhodné je, pokud rodiče dítě odmala, od prvních krůčků, vedou k aktivnímu životnímu stylu. Jestliže už k podobné situaci dojde, rodiče by měli spolu s dětmi vyhledat psychologa a o problémech se otevřeně bavit. Mohly by totiž přerůst v něco vážnějšího. Celou situaci je vhodné paralelně s psychologem řešit sportem, případnou nadváhu je dobré vycvičit, naučit ratolest, jak se správně stravovat. To vše ale bude fungovat, jen když rodiče sami budou aktivní.“

 

SNĚZ TO, NEBO UVIDÍŠ!

Stále častěji se setkáváme s tím, že maminky nutí děti dojídat.

RNDr. Suchánek tvrdí, že děti by si samy měly říct, kdy mají dost: „Vycházejte z toho, že vy v některých dnech také chuť k jídlu nemáte, jindy ano. Navíc v tom, kolik snědí děti, hrají roli i další faktory: jestli se jejich organismus nachází v období růstového spurtu, jestli mají za sebou celodenní výlet na kole, či celodenní povalování u televize. Jestli je vedro, nebo naopak chladno. A jak je to s dojídáním? Podle mého názoru jde o nesmysl. To, stejně jako například podmiňování konzumace jídla sladkou odměnou, vede k podmíněnému reflexu sladké rovná se odměna, tak nakonec přeskočím hlavní jídlo a budu jíst jen odměnu. Trocha hladu nikomu neublížila, samozřejmě všeho s mírou, protože nechutenství déle než jeden den může být příznakem nemoci.“ Rozhodně by ale odborníci zakázali všelijaké šuplíčky a krabičky se sladkostmi, kterých jsou podle jejich výzkumů české domácnosti plné. Nezřídka se totiž stává, že tříleté dítě se samo, bez vědomí matky, může obsloužit sladkostí, a pak odmítá jídlo. Protože zkrátka „nemůže“. Energetický příjem provedlo v podobě čokoládové tyčinky a nic jiného už nepotřebuje. Jenže dokážete vy sama odhadnout, jestli je vydatnější a zdravější právě čokoláda, nebo brambory s kuřecím masem a restovanou zeleninou? Co byste chtěla, aby vaše ratolest snědla primárně? Podle průzkumu by pak stačilo, aby sladkost dostala jednou za týden. A sladké limonády do jídelníčku dítěte nepatří vůbec. A už vůbec ne k večeři. Pozorujte někdy, kolik vaše dítě vypije limonády nebo džusu předtím, než začne jíst.

I to může být příčinou odmítání jídla připraveného podle zásad zdravé výživy.

 

VAŘÍTE DOMA?

Pokud ano, o zdraví své rodiny se staráte nejlépe, jak můžete. Předpřipravená bageta z obchodu vám možná může čas ušetřit, neušetříte ale peníze a ruku na srdce, víte, jaké jídlo jste dítěti k svačině vůbec předložila?

Hodí se skladbou jednotlivých surovin do dětského jídelníčku, nebo si to myslíte jen proto, abyste uchlácholila vlastní svědomí? Odborník dodává: „To, že domácí vaření je velmi drahé, je mýtus. Pokud budou maminky vařit ze základních potravin, tedy maso, zelenina, brambory, rýže atd., tak to finančně není až tak náročné, náročnost je zde na čas, a to je ne každý ochoten akceptovat. Proto musí v případě, že chce ušetřit čas, kupovat polotovary a předpřipravené potraviny, které ale určitě nešetří naši peněženku a velmi často už vůbec nešetří naše zdraví. Takže buď úspora peněz a časová náročnost vaření ze základních potravin, nebo úspora času, ale vydám více peněz a nepomáhám svému zdraví, ať si každý vybere.

Do svědomí maminek nikdo sahat nemůže, souhlasím ale s tím, že večeře, která je zdravá a nepříliš náročná časově, se dá připravit za půl hodiny. Pokud však začnete vařit po dlouhé době, počítejte s tím, že ve srovnání s polotovary, obohacenými ochucovadly, nebudete mít zpočátku úspěch. Musíte děti naučit domácí chutě milovat.“

 

PRAVIDLA NA DOMA

Jestli chcete, aby vaše předškolní a školní dítě nebylo předmětem posměchu, měla byste mu jít s tatínkem příkladem. V tom smyslu, že nebudete sedět u televize, přejídat se a tvrdit, že mírnou nadváhu máte v genech. Jinak se může stát, že poměrně aktivně naprogramovaný potomek tam bude sedět během pár let vedle vás a pojídat chipsy. A šťouchat vás do boku, protože na dvojsedačku se všichni nevejdete. Pavel Suchánek shrnuje základní body, které byste při přípravě jídelníčku pro svoje dítě měla dodržovat: „Pravidla pro předškoláky jsou docela jasně daná, tedy nepřehánět to s tuky, zejména bohatými na nasycené mastné kyseliny, tj. živočišnými, znamená to mléčné výrobky polotučné, smetanové jen výjimečně, a to jen pro štíhlé děti, nebo děti velmi aktivní, maso libové, tučné jen ryby. Celozrnné výrobky jsou vhodné pro starší děti, mladším stačí vláknina obsažená v zelenině a ovoci, zeleninu je třeba konzumovat nejen syrovou (tu výrazně méně než u dospělých), ale i vařenou v polévkách, dušenou, případně orestovanou na troše oleje.

 

Sladkosti a slazené nápoje s rozumem, tedy kontrolovaně, nemám nic proti slazené limonádě na turistickém výletě nebo cyklovýletě, ale problém je, když se zkombinuje slazená limonáda se sladkostmi a dítě celý den prosedí u televize.

 

Jednoznačně bychom jako rodiče měli jít příkladem v aktivitě. Klasické sportování, ale i chůze přes den, dovolená na kole, nebo kombinace ležení u moře a turistických výletů, kde se nachodí nějaké kilometry – pak klidně každý den zmrzlinu i kousek čokolády, ale jen když je i aktivita. Není chyba v sladkosti nebo sladké limonádě, ale v neaktivitě, a tedy neadekvátním příjmu energie oproti výdeji. Naopak jsem striktně proti, pokud dítě, které se nehýbe, dostává sladkosti, že potřebuje energii a pak se rozpohybuje. Na základě toho, že dobije baterky.“ Stejně tak nemají odborníci rádi rozmazlovací babičky, které dětem vozí sladkosti, dávají jim je i přes zákaz rodičů, kteří jsou zodpovědní za to, jak vypadá jídelníček jejich potomka. Kromě toho, dítě, které jede v cukrech, opravdu nemá potřebu najíst se „normálního“ jídla. Proto vždy dbejte, aby cukry, čokolády a podobně nebyly v dosahu a nestaly se běžnou součástí dětského dne. Pokud se vám příjem sladkostí a jiných pochutin vymkne z ruky, nepočítejte s tím, že bude vaše zlatíčko jídlo, které mu budete servírovat, konzumovat celé. Jestliže se tak ale děje, zpozorněte. Zaděláváte si totiž na problém. Respektive svému potomkovi.

RYCHLE A ZBĚSILE Možná občas řešíte jídlo nákupem pochutin ve fastfoodu. Vaše dítě je miluje, staly se statusovou záležitostí. Odborník vysvětluje: „Podle mne fastfood není místo pro konání dětských oslav a akcí a neměl by se vyskytovat nejen v jídelníčku dětí, ale i dospělých, osobně si občas dám maximálně sushi nebo kuřecí čínu, ale to tak jednou za půl roku. Fastfoody tady jsou a asi budou, je ovšem na nás, zda je budeme využívat, nikdo nikoho nenutí, je to o čase, kvalitě a zejména ceně výrobků, jak jsem o tom hovořil výše. Navíc fastfoody u nás jsou v porovnání s cenou potravin hodně drahé a výživová hodnota velmi problematická, ale je na každém rodiči, jak se rozhodne…“ Sama jsem se setkala s tím, že moje dcera prosila, že by chtěla k svačině snídaňový toast z fastfoodu, stejně jako její kamarádky ze třídy. Společně jsme si sedly a já jí vysvětlila, proč by ho chtít neměla.

Jistě, občasnou sladkost moje dcera k svačině dostane, nepovažuju ji za takové zlo, jako pravidelně konzumované předsmažené dobroty, které si v nabídce můžete vybrat. Stravování dětí je běh na dlouhou trať, zvlášť to, o kterém chcete říci, že je zdravé. Nevzdávejte to ale hned na začátku alibistickými prohlášeními, že vaše dítě stejně nedojídá, tak proč byste vařila (zkuste změnit poměr porcí), případně že nadváhu máte v genech (nemáte a netrestejte za tu vlastní svého potomka), v neposlední řadě, pokud se jako matka rozhodnete změnit životní styl rodiny kvůli zdraví ratolesti, máte jedinečnou šanci, přejít na správný životní jídelníček i vy a doporučit ho také partnerovi. Vydejte se na cestu, která vám přinese lepší fyzickou kondici, zdraví a duševní pohodu. Ta je totiž pro děti tou nejlepší inspirací pro budoucnost.

 

DOHODA O NEÚTOČENÍ

1. Vysvětlete dítěti, že jídlo není za trest. Mělo by být radostí a jako takové by nemělo být podmiňováno slovy: Pokud to nesníš, tak nesmíš. Navrhněte ratolesti, aby si porce nandávala sama, u nich pak na dojedení trvejte, nebo spíš servírujte menší porce tak, aby si dítě chtělo přidat samo.

2. Oběd by měl trvat dvacet minut. Pak teprve břicho vyšle mozku signál, že je syté. Nebo naopak. Navíc pomalé stravování je luxusem, který byste měla dítěti dopřát, a ne ho i u stolu honit se slovy: „Dělej, nestíháme, přijdeme pozdě.“

3. Snažte se z jídla udělat věc veřejnou. Pokud bude potomek chodit sám do ledničky, vybírat si, co a kdy chce sníst, může se stát, že o jeho jídelníčku snadno ztratíte přehled. Vařte a konzumujte jídlo společně, užijete si spoustu zábavy a navíc, společné jídlo je prožitek, který děti baví. Co na tom, že občas jedí rukama a podobně.

4. Pokud kupujete sladkosti, nepodléhejte velikostem, balení XXL. Budete mít pocit, že je musíte sníst, a tím do sebe dostanete mnohem více kalorií, než kdybyste si pořídila jen jedno standardní balení. Stejně tak je to s akcemi: Kupte tři tyčinky, čtvrtá je zdarma. Nemyslete si, že prodejcům jde o to, abyste ušetřila. Oni chtějí prodat, a že zbytečné sladkosti bude jíst vaše dítě během nudy doma, případně vy v noci, až dětičky usnou, je jim jedno. Platí osvědčené, že co nemáte doma, to nesníte…

5. Nad každým soustem pro sebe a své dítě pečlivě přemýšlejte. Věděla jste, že jídlo, které je připravené z kvalitních surovin doma s láskou, zasytí podle odborníků lépe než zhltnutý fastfood?

 

JAK JÍM JÁ?

Anička, 9 let

„Ve škole mi docela chutná. A hlavně jsem ráda, že si můžu vybírat z víc jídel, která si označím, a ta potom v den, na kdy jsem si je objednala, dostanu. Navíc, co si vyberu, taky sním, to je přece logické. Jediné, co mi v jídelně nechutná, jsou polévky, v těch je hodně mouky a já s mamkou mám ráda vývary. Ale radost mám, že máme často ryby, což kamarádka, která chodí do školy jinam, nemá. Taky nemám ráda sladká jídla, ale brát si je nemusím, vždycky si tedy vyberu tu druhou možnost. Paní družinářky jsou hodné. Maminka mi vyprávěla, jak musela ve škole dojídat, a to my nemusíme. Když nám nechutná, tak to necháme a odneseme. A nikdo na nás nekřičí. Ale to mám stejně doma. Tam si dokonce jídlo můžu nandat sama. Protože ale s mámou hodně vaříme spolu, chutná mi víc, než kdybych jedla něco, co nevím, co je. Svačinu si nosím z domova a občas si koupím v automatu ledový čaj. Máma mi dává sladkost, když ví, že jdu na florbal, tak prý abych vydržela do večera. Jinak mám často nějaké pečivo se šunkou a rajče – jednou jsem je házela po klucích ve třídě. Taky dostávám jogurty, pomazánky. Chtěla jsem takové ty croissanty, co prodávají zabalené s náplní, ale ty mi máma zakázala. Aby mi to nebylo líto, dala mi perník. A ten mi záviděla kamarádka, protože její máma nepeče. A co mám opravdu nejradši? Samotný sýr, máminu rajskou, jablíčka a slané tyčinky se sýrem, které máma peče. A taky mám ráda, že se sejdeme u stolu a povídáme si. Baví mě, že je při jídle legrace.“

Zdroj: 28.8.2013; Maminka; Strana 118; Předškolák – Výchova a jídelníček; Klára Kotábová