Co jedí moje děti ve školce?

Přijala jsem funkci stravovacího referenta v  dobré víře, že se mi podaří něco změnit, posunout k lepšímu, tj. k zdravější stravě. Tvrdě jsem narazila na odpor vedení školky.

Ředitelka i  ekonomka mateřské školy mi shodně tvrdily, že takhle to funguje už několik let, vždy byli všichni spokojeni, až teď najednou jsem se objevila já, šťourám do toho a kritizuji jimi vytvořený jídelníček. A co že to vlastně kritizuji?

Párek není maso?

Za prvé se mi nelíbí, že kromě jednoho bezmasého dne – kdy jsou buď sladká jídla nebo luštěniny (třeba i s párkem, tím se bezmasý den vytratí, ale prý to nevadí) – mají děti každý den maso, a to  zhruba tak jedenkrát týdně drůbeží, jedenkrát rybu (tedy filé nebo smažené rybí prsty) a pak hovězí či vepřové. Podle mého názoru děti maso potřebují, to je fakt, ale ne v takovém množství a složení. Rozhodně si myslím, že ryby se dají upravit na vícero způsobů a určitě by neškodilo přidat drůbeží maso na úkor vepřového.

Dále mě nemile překvapují jejich svačinky. Dopolední hodnotit nemohu, jsem odkázaná na to, co mi řeknou děti (paní ředitelka mi ale  doporučila, abych jim zas tolik nevěřila, že si děti obecně rády vymýšlejí), ale  nepřipadá mi adekvátní, aby dostávaly neustále bílé pečivo namazané různými pomazánkami a k tomu pouze čtvrtku jablka či půlku mandarinky. Nevím, zda je to  pravda, nekontroluji to, ale nevidím důvod, proč bych své předškolačce nevěřila. Jogurty či zakysané mléčné výrobky (podmáslí, bílé jogurty atd.) se do jídelníčku dostanou jen výjimečně.

Kobliha stačí

Odpolední svačiny mohu hodnotit velmi zodpovědně – pravidelně je dostáváme s sebou, neboť docházíme jen na dopoledne. A řeknu vám, katastrofa. Minimálně jednou do týdne dostávají sladkou koblihu či sušenku a to je vše. Jinak svačí suché pečivo či bílý chléb namazaný velmi slabě pomazánkovým máslem s miniplátkem okurky (já bych takový ukrojit nedokázala). V jídelníčku to zní velmi honosně -pečivo s  pomazánkovým máslem a okurkou. Když jsem se informovala, zda by nebylo možné, aby děti dostávaly třeba jeden banán (jeho výživová hodnota je ve srovnání s  bílým rohlíkem nesrovnatelně vyšší) nebo celé jablko, bylo mi řečeno, že potom by děti měly hlad. A navíc takhle školka vyhovuje všem spotřebním košům a vejde se i do rozpočtu. Takže proč něco měnit.

Argument, který mi vyrazil dech a na  nějž jsem vůbec nebyla schopna reagovat, byl, že školka nebude do jídelníčku zařazovat třeba bílé jogurty, pohanku, jáhly či podobné věci, protože by to děti nejedly. Ale tak nějak pořád nevím, zda jsou to ty děti, které rozhodují o tom, co se bude jíst, nebo zda bychom jim my dospělí neměli být příkladem a učit je jíst zdravé potraviny.

Sladkosti jako odměna

Málem jsem opomněla skutečnost, že se děti průběžně během dne krmí různými bonbóny a čokoládami „za  odměnu“. Ale nutno přiznat, že po domluvě s paní učitelkou moje děti dostávají oříšky nebo sušené ovoce, které tam donesu. Nevím, jestli nebudou traumatizovány z toho, že ostatní mají bonbony a ony jen tohle, ale snažím se o tom s nimi mluvit a vysvětlovat, tak snad ne.

Ale nutno přiznat, že jsem se snažila přimět rodiče, aby se mi svěřili se svými nápady, co zlepšit či jak změnit stravování, a napsali mi své připomínky (i anonymně), abychom se měli o co opřít, ale kromě mé známé, se kterou o tomto tématu diskutujeme velmi často, se  nepřihlásil nikdo. Asi jim je to jedno.

Informatorium 3-8, 28.3.2007