Konec špatného jídla ve školách

Ze škol zmizí automaty s bagetami a sladkostmi, zavřou některé bufety a obědy v jídelnách budou zdravější. Od ledna všechny základní školy a víceletá gymnázia budou muset začít dodržovat tzv. pamlskovou vyhlášku. Ze školních budov tak zmizí sladké nápoje, čokoládové tyčinky, sušenky, žvýkačky nebo bagety. Ale také jogurty, řada sýrů, müsli tyčinky nebo ochucená mléka.

„Ve školách a školských zařízeních bude možné nabízet k prodeji a prodávat pouze potraviny odpovídající svým výživovým složením zásadám zdravé výživy. Jedná se o takové potraviny, které neobsahují kofein, trans mastné kyseliny pocházející z částečně ztužených tuků a nejsou energetickým nebo povzbuzujícím nápojem,“ uvedla mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová. Mezi nezdravé potraviny tak z pohledu ministerstva patří například i celozrnné BeBe sušenky nebo pribináček. V prvním případě kvůli přílišnému množství cukru, ve druhém kvůli nadměrnému obsahu tuku. Množství tuku a cukru v mléčném výrobku totiž nesmí přesáhnout pět, respektive jedenáct gramů na 100 gramů výrobku. A to právě pribináček nebo většina ovocných i řada bílých jogurtů nesplňuje.

„Pokud dojde k výrazné nutnosti omezit sortiment zboží, které se ve školním bufetu nabízí, je více než pravděpodobné, že ho nájemce přestane provozovat. Z mého pohledu taková vyhláška ale neřeší vůbec nic. Děti, které dostávají peníze na svačinu, si před vyučováním zajdou do večerky, kde si koupí, co chtějí,“ říká ředitel Základní školy Dubeč Jan Mareš.

Podobně se vyjadřuje i odborník na výživu Pavel Suchánek z Institutu klinické a experimentální medicíny Praha (IKEM), podle něhož je zásadní problém v tom, že děti nebudou chtít potraviny, které jsou vyhláškou označeny za správné. „Vyhláška musí jít ruku v ruce se vzděláváním rodičů, co vlastně mají dávat dětem ke svačině. A musí se to učit i děti. Pokud to bude tak, že rodič dá dítěti padesátikorunu s tím, aby si něco koupilo po cestě, je možné, že dítě si sice ve škole nedá nezdravé potraviny z automatu, ale koupí si je cestou v obchodě. To by se pak muselo řešit tak, že před školou bude stát školník, který bude kontrolovat, co si dítě přináší k svačině,“ uvažuje Pavel Suchánek.

Provozovatelka dubečského bufetu s ohledem na platnost vyhlášky už nyní zvažuje, že s nabídkou na provozování občerstvení osloví některou střední školu nebo gymnázium. „Naštvaní jsme ve škole všichni včetně rodičů i učitelů. Když děti zapomenou svačinu, jsou totiž zvyklé, že si u mě mohou koupit třeba šunkovosýrové bagety, které připravuji sama z tmavého a světlého pečiva. Sladkosti mám v nabídce také, ale že by si někdo kupoval dvacet bonbonů najednou, to se nestává. Navíc bufet zavírám v deset hodin dopoledne, takže nezasahuje do času oběda,“ vysvětluje jeho provozovatelka Kristýna Jandová.

Pamlsková vyhláška měla původně platit i na středních školách. Jenže proti tomu se vzedmula vlna nesouhlasu. Česká středoškolská unie (ČSU) napsala ministryni školství otevřený dopis, který bylo možné podepsat a názor unie tak podpořit. Během pár měsíců to udělalo šest tisíc lidí. „Podepsat ho mohl kdokoliv, středoškoláci i široká veřejnost. Více než polovina podpisů ovšem přišla přímo od studentů, kteří je sbírali v papírové podobě na svých školách. Často to byli žáci ze studentských rad, parlamentů a senátů, kteří se mezi sebou shodli, že je to iniciativa, do které stojí za to vložit vlastní úsilí,“ říká Lenka Štěpánová, první místopředsedkyně ČSU. A vyplatilo se. Ministerstvo argumenty středoškoláků uznalo a střední školy z vyhlášky vyňalo.

„Ačkoliv podporujeme myšlenku boje proti obezitě, nemyslíme si, že varianta striktního zákazu by byla správným krokem v případě středních škol. Domníváme se, že dospělí studenti jsou již schopni zodpovědného výběru. Důležité také je, že přísná vyhláška neřeší, čím a jak potraviny nahradit, a vedla by tedy místo k obměně sortimentu přímo k úbytku automatů a zavírání bufetů, což pro studenty, kteří jsou zvyklí si svačiny kupovat ve škole, může být komplikace. Upozorňovali jsme také na absurditu původního návrhu v kontrastu se současným stavem školních jídelen, které často zdravé alternativy vůbec nenabízejí a řídí se zastaralým spotřebním košem. Věříme, že jeho revize spolu s finanční podporou zdravých svačin by přispěly k redukci obezity mnohem celistvěji a přitom neomezovaly často plnoleté žáky,“ vysvětluje Lenka Štěpánová. Otevřený dopis středoškoláků obsahoval tři požadavky, z nichž splněno bylo pouze vyjmutí středních škol z vyhlášky. Středoškoláci ale také navrhli, aby došlo k revizi spotřebních košů školních jídelen a finanční podpoře prodeje zdravých potravin v automatech a bufetech. K takové změně zatím nedošlo, ale podle ministryně Kateřiny Valachové na tom ministerští úředníci pracují. „Ke spotřebnímu koši říkám dvě věci. Jednak jsme udělali vzorové recepty se Státním zdravotním ústavem, zadruhé podporuji větší spolupráci s resorty zdravotnictví a zemědělství. Našli jsme věci, které by se daly zlepšit, ale ty právě dojednáváme. Klíč ale pořád vidím v podpoře školních jídelen, kde je to zase o financích. Potřebujeme do jídelen zajistit kvalitní kuchaře, kvalitní recepty, aby děti měly dostatečně vyváženou stravu,“ přiznává ministryně.

Nedostatek kvalitních kuchařů, kteří by do školních jídelen vnášeli nové trendy, je jedním z důvodů, proč se ve školách zajímavější a zdravější jídla stále moc často neobjevují. Státní zdravotní ústav se proto snaží například prostřednictvím webových stránek www.zdravaskolnijidelna.cz kuchařskému personálu pomocí nových receptů ukázat cestu, kterou by se mělo moderní školní stravování vydat. Mezi doporučovanými recepty lze najít arašídové sušenky, čočkové karbanátky, krémovou dýňovou polévku nebo rýžovočočkový salát se sýrem.

Estonsko, náš vzor

Česká středoškolská unie jako vzor školního stravování uvádí Estonsko, kde podle Lenky Štěpánové dokázali skloubit vzdělávání v oblasti stravování s koncepční úpravou spotřebních košů. Právě zastaralý spotřební koš je totiž jakousi mantrou českých školních jídelen, která striktně určuje druh a množství potravin, jež by měli žáci a studenti ve školní jídelně dostávat. „Tabulky nutričních hodnot jsou v Estonsku rozděleny na ty, které se týkají obědů, a ty, které platí pro neobědová jídla – snídaně a svačiny. Zároveň ale odděluje nutriční hodnoty a typy jídel, například zelenina musí být servírována denně, ovoce třikrát do týdne a omáčky by neměly být nabízeny víckrát než jednou měsíčně. Estonsko nereguluje striktním zákonným zákazem prodej sladkostí na školách, ale nařizuje poskytnutí zdravých alternativ, podporuje školní jídelny, aby vařily zdravě, a vede studenty ke zdravé životosprávě formou povinného vzdělávání v oblasti výživy,“ vysvětluje Lenka Štěpánová, která upozorňuje, že existují výzkumy, které dokazují, že zákonná regulace či přímý zákaz prodeje vybraných potravin na školách u dětí nesnižuje jejich celkovou konzumaci. A jako konkrétní případ uvádí studii Daniela R. Tabera z University of Illinois a Institutu pro výzkum a politiku zdraví z roku 2011, která na vzorku sedmi tisíc studentů dokazuje, že efekt takového zákazu byl téměř nulový, a to proto, že žáci si nezdravé potraviny nadále kupovali mimo školu, kde zákonná regulace neplatí. „Ačkoliv plošný zákaz prodeje nezdravých potravin přinesl alespoň minimální výsledky, studie uvádí, že nezbytnou součástí nástroje pro zlepšení celkové životosprávy studentů na školách je poskytnutí možnosti koupit si zdravou alternativu k jídlu, které dosud student konzumoval,“ parafrázuje jeden ze závěrů průzkumu Štěpánová.

Je třeba vzdělat rodiče

Další podobný průzkum cituje Pavel Suchánek z IKEM. „Po půl roce od chvíle, kdy ve Spojených státech díky aktivitě Michelle Obamové zakázali nezdravé potraviny v automatech, udělali kontrolu svačin, které děti nosí do školy. A ukázalo se, že tyto svačiny mají o třicet procent víc soli a více ztužených tuků než potraviny z automatů,“ zmiňuje Suchánek, který ministerskou vyhlášku nevidí jako špatnou, ale aktivita je podle něj potřeba i jinde. „Pokud to má mít smysl, musíme jít cestou maximálního vzdělávání rodičů. I součástí třídních schůzek by mělo být rozdávání letáků s informacemi, co by dítě mělo dostávat k svačině. Pokud výchova nebude vycházet z rodiny, žádné ministerské vyhlášky nás nezachrání. Dítě je mnohem více konzervativní než dospělý. Je vyzkoušeno, že musí ochutnat některé potraviny desetkrát až jedenáctkrát, než je přijme za své. A to školní jídelna nemá šanci nabídnout,“ domnívá se Pavel Suchánek.

Dalším problémem spojeným s výživou a podle ministerstva nezdravými potravinami je fakt, že děti dnes nemají dostatek pohybu. Zásadní problém tak podle Pavla Suchánka není jídelníček, ale pohybová neaktivita. „Pokud dítě není zatíženo nějakým chronickým onemocněním, pohybová aktivita je schopná vykompenzovat většinu stravovacích prohřešků,“ dodává Suchánek, který ve své praxi naráží na skutečnost, že i ti, kteří se snaží vést děti ke zdravé stravě, často naráží na nekvalitní informace, které získávají zejména prostřednictvím internetu. Pro rodiče, ale i zaměstnance školních jídelen proto doporučuje web občanského sdružení Výživa dětí (www.vyzivadeti.cz), jež se především podporou kvalitního stravování snaží aktivně napomáhat zdravému životnímu stylu dětí.

Co a jak často mají děti jíst

* Děti by měly jíst pětkrát až šestkrát denně porce odpovídající jejich růstu, hmotnosti a pohybové aktivitě.
* Hlavní jídla mají obsahovat kvalitní zdroje bílkovin (drůbeží a rybí maso, luštěniny).
* Několikrát denně dětem podávejte mléčné výrobky, přednostně polotučné.
* Upřednostňujte kvalitní rostlinné tuky a oleje před živočišnými tuky.
* Sacharidy by děti měly přijímat hlavně z cereálií, ovoce a zeleniny.
* Nedosolujte již hotové pokrmy.
* Naučte děti správnému pitnému režimu, měly by vypít 1,5 až 2,5 litru tekutin denně.
* Učte děti zdravému způsobu života vlastním příkladem a ptejte se, co jedí mimo domov.

Zdroj: Lidové noviny