Poruchy příjmu potravy

Onemocnění z této skupiny jsou zrádná tím, že začínají nenápadně a bez jakéhokoliv varování. Řeč je o poruchách příjmu potravy. Jedná se o choroby, které trápí mnohé dospívající a mohou způsobit závažné zdravotní problémy. Za zajímavost stojí, že se netýkají pouze žen, ale také mužů v poměru 10:1.

Historie

Někteří odborníci zařazují poruchy příjmu potravy mezi civilizační choroby, ale příznaky těchto onemocnění byly popsány již Hippokratem v 5. století před naším letopočtem. Jejich největší výskyt je spojován s druhou polovinou 20. století. V 70. letech to byla převážně mentální anorexie, od konce 80. let výrazně narostl výskyt mentální bulimie především u dospívajících dívek a mladých žen.

Nejčastější období vzniku poruch příjmu potravy

Nejrizikovějším obdobím, kdy se mohou projevit příznaky související s nechutenstvím a odmítáním stravy, je období dospívání. Podle posledních údajů se dokonce věk dětí a dospívajících trpících těmito chorobami snižuje. Samotné příčiny neznáme, ale pozorujeme řadu faktorů, které jejich vznik usnadňují.

Individuální faktory

V období dospívání dochází v organizmu k náhlým změnám jak tělesným, tak psychickým. Dívkám se začíná měnit postava, zaoblují se boky, rostou prsa, zesilují stehna a zadeček. Tento fakt některé dívky nedokáží akceptovat. Ze zkušeností z Poradenského centra víme, že dívky často nedokáží svoji postavu objektivně zhodnotit a nemají správnou představu o tom, jaká by měla být jejich optimální tělesná hmotnost. Často jsou také stresované z posměšků svých vrstevníků na jejich „nový“ tělesný vzhled.

Rodinné faktory

Někteří rodiče promítají do svých dětí svá nenaplněná přání. Obzvláště matky, které měly vždy problémy se svou postavou a celý život se stravovaly podle nejrůznějších neodborných dietních režimů, kladou na své dcery ty nejvyšší požadavky. Někdy stačí jediné slovo k tomu, aby se dívky začaly stravovat tak, že u nich mohou časem nastat závažné zdravotní problémy a závažná onemocnění. Rodiče někdy také nedokáží v době intenzivního dospívání najít se svým potomkem společnou řeč. Rizikové jsou i rodiny, kde již jeden člen poruchu příjmu potravy má.

Sociokulturní faktory

Nejčastěji vznikají poruchy příjmu potravy ve společnostech zaměřených na úspěch, výkon
a sebeovládání. Pro tento životní styl je charakteristická péče o vzhled a štíhlost je spojená s mládím, atraktivitou a úspěchem. Nemalou roli hrají také média, která neustále zdůrazňují ideál ženské krásy reprezentovaný v mnohých případech přehnaně hubenou postavou. Reklamní kampaně na přípravky, které zaručují zeštíhlení problémových partií těla bez jakékoliv námahy, najdeme denně nejen v časopisech, ale i televizních reklamách či na internetu. Není divu, že se již malé holčičky snaží napodobit to, co vidí kolem sebe.

Mentální anorexie

Toto psychické onemocnění spočívá v odmítání stravy a zkreslené negativní představě o svém těle. Faktorů, které mohou ovlivnit vznik tohoto onemocnění, je celá řada. Jak už bylo výše řečeno, někdy stačí utrousit nevhodnou poznámku a dítě si ji okamžitě uloží do svého podvědomí a začne reagovat po svém.

Pokud je nemoc v počátcích, děti a dospívající (převážně dívky) začínají zprvu přehnaně sledovat svoji postavu, vidí se jako tlusté a nemotorné. Každodenní vážení je motivuje k tomu, aby přestávali jíst a snižovali svou hmotnost. Kolik by však měli optimálně ve svém věku vážit buď vůbec neví, nebo jsou přesvědčení, že informace od odborníků jsou mylné. Nastává období, kdy se snaží omezit příjem některých potravin. Zprvu těch, které se postiženým jeví jako příliš kalorické, později omezují i všechny ostatní potraviny ve snaze snížit svůj denní energetický příjem na naprosté minimum. V nejtěžších stádiích přestávají přijímat i tekutiny, protože se mylně domnívají, že se i po nich tloustne. Proces hubnutí doprovází také přehnaná pohybová aktivita. Své chování sami před sebou odůvodňují tím, že se nemohou normálně stravovat, protože po jídle je jim těžko, a tím vytlačují z podvědomí skutečné přání zhubnout.

První příznaky onemocnění jsou nenápadné, dospívající se naučí používat takové techniky, které rodiče ubezpečí o tom, že je vše v pořádku. Pokud ale problém trvá delší dobu, začínají hubnout a přestávají jíst i při společném stravování. Často dochází ke změnám nálad, zhoršuje se kvalita vlasů a pleti a rodiče mají podezření, že není vše v pořádku. To již ale nemoc propuká v plné síle.

Mentální bulimie

Pacienti trpící mentální bulimií se odlišují od nemocných s mentální anorexií tím, že jedí a nebývají extrémně vyhublí. Obě psychická onemocnění mají však některé společné symptomy, zejména postoj ke své tělesné hmotnosti a tvaru postavy. Mezi nejvíce postižené mentální bulimií patří dívky kolem 16. až 17. roku. Potřeba jíst je u pacientů tak velká, že dokáží naráz zkonzumovat až 20 000 kJ! To je množství jídla, které většinou nedokáže sníst ani dospělý muž během celého dne. Později se ale dostaví pocit viny a někdy snaha zbavit se snědeného jídla dobrovolně vyvolaným zvracením. Nemocní také často používají diuretika a projímadla, které jim mají pomoci zbavit se nadměrných kilogramů. Opakované zvracení a užívání projímadel může narušit rovnováhu tekutin a minerálních látek v těle.

Orthorexie

Lidé trpící orthorexií – chorobnou posedlostí zdravým jídlem – často netuší, že jsou postiženi tímto onemocněním nového věku. Toto onemocnění se odlišuje od prvních dvou zmíněných tím, že takto postižení lidé se stravují relativně normálně ve smyslu energetického příjmu. Jejich touha po zdravém způsobu stravování je ale přímo chorobná.
Na počátku je snaha udělat něco pro své zdraví, sledování a dodržování trendů zdravé výživy nevyjímaje. U některých lidí se ale touha po zdravém stravování stává chorobnou posedlostí. Celé dny se zajímají jen o to, co jedí – odkud potraviny pocházejí, co přesně obsahují, jaká je jejich výživová hodnota, co v jejich těle způsobí spolknutí jednoho sousta atp.

Řada takových lidí začne preferovat potraviny výhradně od jednoho výrobce, odmítají geneticky modifikované potraviny, pečlivě zjišťují množství a složení každého výrobku, sledují obsah „éček“, milují bio potraviny. Ačkoliv jim jejich posedlost zdravě žít a stravovat se komplikuje život, sami nevidí na svém chování nic špatného. Tato porucha nepatří do mezinárodní klasifikace nemocí, ale vědci tento jev již poměrně přesně popsali a opakovaně jsou o něm publikovány vědecké články. Může nejspíše předcházet některé závažnější poruše příjmu potravy.

Zdravotní důsledky poruch příjmu potravy

Vlivem dlouhotrvajícího hladovění dochází v organizmu k deficitu všech základních látek. To může mít za následek zastavení růstu i celkového vývoje dítěte. Postupem času dochází k selhání důležitých funkcí v organizmu. V nejhorším případě může stav dlouhotrvajícího nedostatku energie a živin způsobit smrt.

Nedostatek bílkovin způsobuje zpomalení růstu a tělesného vývoje u dětí, snížení obranyschopnosti organizmu, poruchy funkce důležitých orgánů a žláz z vnitřní sekrecí i porušení nervového systému.

Při nedostatku tuků chybí tělu vitaminy rozpustné v tucích a esenciální mastné kyseliny. Tuky patří také mezi důležitý zdroj energie. Při jejich nedostatku může dojít k poruchám v centrální nervové soustavě a snižuje se schopnost soustředění, učení, ale i vidění. Při nedostatečném příjmu tuků v době dospívání může docházet u děvčat k poruchám či úplnému vymizení menstruace. Vlivem nedostatečného „obalení“ vnitřních orgánů tukovou tkání může docházet k jejich mechanickému poškození.

Také sacharidy jsou pro tělo nepostradatelné. Jedině bílý rafinovaný cukr, který nedodává organizmu žádné důležité živiny, je v těle nahraditelný, a proto jeho nedostatek ve stravě život dítěte nijak závažně neohrozí. Ostatní sacharidové potraviny jsou však v jídelníčku dítěte nezbytné a patří mezi hlavní dodavatele energie, minerálních látek, vitaminů a vlákniny. Pokud tyto potraviny dítě ze svého jídelníčku vyloučí, mohou se dostavit v důsledku nedostatečného množství vlákniny problémy s vyprazdňováním, špatná činnost střev, větší ohrožení infekčními nemocemi aj. Nedostatek energie, kterou sacharidy dodávají, může mít za následek oslabení organizmu, malátnost, vyčerpanost a únavu.

Vitaminy a minerální látky sice nedodávají tělu žádnou energii, přesto jsou nezbytně nutné pro celou řadu tělesných pochodů. Tělo si je neumí vytvořit samo, a proto musí být přijímány stravou. Dlouhodobý nedostatek vitaminů v těle může vyvolat řadu závažných problémů, jako například špatné hojení ran, zpomalení růstu, zvýšený výskyt infekčních onemocnění, porušení metabolických pochodů v těle, špatnou mineralizaci kostí a zubů, či zhoršit činnost srdečního svalu a způsobit výkyvy krevního tlaku atd.

Léčba poruch příjmu potravy

Ve většině případů mentální anorexie a bulimie je nutné pacienty hospitalizovat na psychiatrickém oddělení. Doba hospitalizace bývá podle zdravotního stavu pacienta 2-3 měsíce. Kromě zlepšení zdravotního stavu je terapie zaměřena na změnu patologických vzorců ve vztahu ke stravování, na postoj k vlastnímu tělu, změnu způsobu myšlení atp. V počátku komunikuje lékař s rodiči a individuálně s pacientem, v konečné fázi se pracuje s celou rodinou společně.

Dietní péče

Základy dietní léčby jsou stejné jak pro pacienty hospitalizované, tak pro ambulantní léčbu. Úkolem je dosáhnout a udržet normální stav výživy u dospělých a normální tělesný růst u dětí, zavést normální jídelní chování, podporovat normální postoj k jídlu, vytvořit reakce na podněty hladu a nasycení, působit pozitivně jak na pacienta, tak jeho rodinu a snažit se mít nemocného stále pod dohledem i po propuštění z nemocnice.

Jak se správně stravovat

Z hlediska zdravé výživy je nutné, aby byly v jídelníčku zastoupeny všechny základní živiny – bílkoviny (z 15 %), tuky (z 30-40 %), sacharidy (z 55 %), vitaminy a minerální látky. Také pravidelnost hraje ve zdravém jídelníčku důležitou roli. Děti by měly jíst 5-6x za den v rozmezí 2,5-3 hodin. Organizmus energii odčerpává průběžně dle svých potřeb a nepotřebuje si vytvářet zásoby. To je jedním z bodů v prevenci vzniku obezity. V případě hladovění tělo ukládá energii do tukových zásob, které využívá v době nedostatku. To může vést paradoxně k tloustnutí. Tuto skutečnost většina dívek neví, nebo ji odmítá přijmout
a omezuje počet jídel za den v domnění, že budou štíhlé.

Anketa

Na internetových stránkách Poradenského centra Výživa dětí probíhala v průběhu měsíce srpna anketa na téma „Setkali jste se s poruchou příjmu potravy?“. Mezi většinu respondentů patřily ženy (96 %) ve třech věkových kategoriích – mladší 18 let (43 %), 18-30 let (43 %) a nad 40 let (14 %). Téměř 66 % odpovídajících uvedlo, že nejsou se svojí postavou spokojení a polovina respondentů by dle svého mínění mohla být štíhlejší. 58 % respondentů má pocit, že poruchy příjmu potravy jsou problémem, o kterém se málo mluví a také se málo řeší, a více než polovina (65 %) respondentů se setkalo s člověkem, trpícím poruchami příjmu potravy.

Prevence poruch příjmu potravy

Abychom předešli poruchám ve stravování u svých potomků, je nesmírně důležitá prevence. Prvním, kdo by se měl zabývat zdravou výživu dětí, jsou jejich rodiče. Sledování stravovacího režimu dítěte by mělo být v období, kdy může hrozit reálné nebezpečí poruch příjmu potravy, na prvním místě. Rodiče by měli reagovat již na sebemenší známky špatného jídelního režimu svého dítěte (např. vynechávání některých denních jídel, vyhazování svačin, odmítání jídel, přehnané cvičení, dlouhé setrvávání na toaletě, špatná nálada, nevrlost, postupné hubnutí a neprospívání, psychické problémy či konflikty s okolím). Faktorů, které nám signalizují, že se z dítětem něco děje, je celá řada. Záleží pouze na rodičích, zda mají dostatek času na své dítě a postřehnou, že není vše v pořádku.

Pokud rodiče odhalí některý z výše jmenovaných příznaků, měli by se neprodleně obrátit na lékaře, ke kterému chodí jejich dítě na pravidelné preventivní prohlídky. Tento lékař zná nejlépe zdravotní stav dítěte a dokáže posoudit, zda je vše v pořádku. V případě potřeby může dítěti provést náležitá vyšetření, které buď potvrdí, nebo vyloučí poruchu v jeho stravovacím režimu.

Nemalá je i úloha pedagogů, kteří tráví s dětmi většinu času ve škole. Ti znají také své svěřence jak po stránce fyzické, tak psychické. I oni by proto měli reagovat na známky neobvyklého chování dítěte a informovat rodiče. Čím dříve je dítě trpící poruchou příjmu potravy odhaleno, tím je větší pravděpodobnost úspěchu.

„Jsi špekáček!“ Tak začalo trápení čtrnáctileté dívky, které se narážky rodičů, sourozence a spolužáků dotkly natolik, že ze 48 kilogramů zhubla za velmi krátkou dobu na pouhých 28. Začala omezovat denní dávky jídel, následně některé potraviny zcela vyloučila, až se její denní jídelníček skládal z jedné sklenice vody a jablka. Hospitalizace ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole této dívce zachránila život. Aby takových dospívajících bylo co nejméně, je nutné, abychom nebyli k této problematice lhostejní.