Jak „drobečka“ zlomit a učinit z jídla požitek?

Co se týče přístupu k dítěti v opozici, neexistují bohužel žádná univerzální pravidla ani rady – vždy záleží na konkrétních okolnostech a konkrétním dítěti. Je však třeba mít na paměti zachování si zdravého rozumu a alespoň základního povědomí o vhodné výživě.

Jestliže dítě začne vyžadovat čokoládu, proč mu jí nedopřát? Rodiče by ale neměli hned „obětovat“ celou tabulku, stačí několik čtverečků. Možné je i nabídnout nějakou vhodnější alternativu pamlsku, např. sušené ovoce apod. Drobná sladkost dítěti neublíží, rodičovská autorita neutrpí a dojde i k částečnému uspokojení dětského přání.

Při budování vhodných stravovacích návyků napomáhá:

• Základním předpokladem pro osvojení si zdravých stravovacích návyků je bezesporu příklad rodičů. Malé dítě rádo napodobuje, a proto je pro něj nejlepší stolovat s rodiči a dokonce jíst i stejné či alespoň podobné jídlo. Pokud totiž rodiče připravují pro svého drobečka jeho vlastní „specialitu“, dítě se může domnívat, že mají sami něco lepšího a proč by tedy ono mělo jíst to horší? Naopak u stejně vypadajícího pokrmu je šance na úspěch mnohonásobně větší.
• Říká se, že jíme i očima. To je pravdou „bohužel“ i u některých dětí. Takový rozmixovaný „blivajz“ by často dospělý nejedl a stejný postoj zaujímá i část dětí. Pro tyto malé estéty je dobré zkusit třeba pokrm na větší kousky a dbát u toho i na barevnou kompozici.
• Děti vyžadují rituály, ať už jde o oblíbený hrneček, „můj“ talířek nebo jablíčko ke svačině. Součástí denních rituálů by měla být i pravidelnost v jídle. Kromě toho by se rodiče měli vyvarovat častému nabízení nejrůznějších pamlsků mezi jídly, tzn. kromě snídaně, svačiny, oběda, odpolední svačiny a večeře a v případě odmítnutí jídla nechte dítě čekat až na další pravidelný pokrm.
• Není dobré dětem vyhrožovat tresty, pokud něco nesnědí. Někdy nátlak rodičů dospěje do takové podoby, že dítě není schopné v jejich přítomnosti sníst vůbec nic, některé děti dokonce zvracejí. Pamatujte, že jídlo má být pro dítě potřebou a ne zásluhou nebo milostí prokazovanou rodičům. Věřte proto tomu, že se dítě do jídla nutit nemá. Navíc – jsou to právě rodiče, kdo prohrává ve střetech kvůli jídlu. Za jídlo by neměly být příliš často ani slibovány odměny, ale pokud dítě vyžaduje nějakou sladkost, může ji dostat jako dezert (nikoli ovšem předkrm).

Co ještě radí pediatr?

Dětským lékařům si rodiče nejčastěji stěžují, že dítě málo jí, nebo si donekonečna vybírá, mění své chutě apod. Nejlepší radou je zachovat si chladnou hlavu a kromě výše doporučených postupů vzít nezvedeného potomka do kolektivu nebo např. do restaurace. Děti odkoukají, že jiným chutná a možná u toho i pochytí nějaké základy slušného stolování. Pakliže rodiče nepraktikovali popsané metody odmala, nemusí podléhat zoufalství. Začít lze kdykoli – lépe později, než nikdy. Navíc – jestliže lékař potvrdí, že je dítě zdravé a roste normálně, přestaňte se neustále zabývat množstvím jídla, které dítě pozře, a soustřeďte se spíš na jeho radost z jídla. Problémy se dají rychle do pořádku. Kolik toho má dítě sníst, to musí rodičům ukázat ono samo. Ti se pak mají řídit jeho potřebou a ne svými představami.

Rituál jídla by měl být zkrátka alespoň částečně záležitostí příjemnou, tzn. pokud možno bez plačícího dítěte a matky na pokraji zhroucení. Je proto vhodné zvážit nutnost všech příkazů, zákazů a nařízení a učit děti správným výživovým návykům nenápadně, nenásilnou formou. Jak říká staré latinské přísloví „Verba movent, exempla trahunt“, neboli „Slova povzbuzují, příklady táhnou“.

MUDr. Pavel Neugebauer, praktický dětský lékař