Mami, já chci pejska

Také vaše dítě žadoní o pejska, kočičku nebo alespoň křečka či andulku? Jestli jste už nalomení, ještě vše zvažte. Živý tvor může být skvělým kamarádem a dítě za něj přebírá zodpovědnost. Ale je vaše rodina na nového člena opravdu připravená?

“A ť chcete nebo nechcete, ze zvířátka, které si domů přinesete, se stane regulérní člen rodiny. Budete ho muset každý den krmit, udržovat mu pohodlný pelíšek, zajistit hygienickou péči, služby veterináře, a hlavně věnovat mu svůj čas. Jestli nechcete všechny tyto starosti naložit jen na svá bedra, a naopak počítáte s tím, že aspoň část z nich svěříte svému potomkovi, pak dobře zvažte, jaké zvíře si pořídíte. Ne každý chlupatý (nebo třeba šupinatý) mazlík je vhodný pro každé dítě. Hlavním kritériem při výběru domácího zvířete je věk dítěte. Dětská psycholožka Tereza Beníšková vysvětluje: “Už asi čtyřleté dítě je schopné s dopomocí dospělého obstarat základní péči (dát jídlo, vyměnit vodu) o malé zvířátko. Samostatně se pak dokáže starat o menší zvířátko během mladšího školního věku (8-10 let), záleží přitom na konkrétním dítěti, jak umí být zodpovědné. Samostatně pečovat o psa je dítě schopné zhruba od 13 let, tedy od chvíle, kdy už se umí postarat i samo o sebe. Ale samozřejmě vždy záleží na konkrétním dítěti – jak je ukázněné, spolehlivé, jestli už má s péčí o zvíře zkušenosti, či se jedná o prvního pejska v rodině.“ Přesto – máte-li doma potomka v pubertálním věku – raději počítejte s tím, že se o zvíře občas budete muset postarat sami. “V pubertě má dítě odpoledne i jiné starosti než každý den venčit psa. Nebo po proflámované noci se těžko brzy ráno vstává k venčení pejska,“ dodává psycholožka.

Sami doma?

V souvislosti se psy se často mluví o tom, že může být nebezpečné ponechat je s dítětem o samotě, bez dozoru dospělých. Někteří chovatelé by přitom dali za svého psa ruku do ohně a tvrdí, že pokud je pes dobře socializovaný a vychovaný a dítě je poučené o tom, jak se k psovi správně chovat, není čeho se bát. Jiní zastávají názor, že by pes s malým dítětem (batoletem, předškolákem) o samotě neměl zůstávat nikdy. “Pokud se jedná o psa, na kterého je dítě zvyklé, o kterého se umí postarat a o kterém rodiče vědí, že se nechová agresivně, je možné nechat ho o samotě s dítětem od té doby, kdy jsou rodiče ochotni nechat dítě doma samotné i bez psa. Většinou rodiče nechávají doma samotné až školní děti a ty jsou na přítomnost vlastního pejska zvyklé. Obvykle školní dítě umí korigovat chování psa a umí obstarat jeho základní potřeby. Ale záleží i na rase psa. Šedesátikilového rotvajlera bych samotného doma s prvňáčkem raději nenechávala,“ doplňuje Tereza Beníšková.

Příroda v obýváku

I přesto, že péče o zvíře s sebou nese nároky na čas i finance, má podle psychologů dětství strávené s živým domácím mazlíčkem řadu výhod. “Uvádí se, že pes v rodině podporuje emocionální i rozumový vývoj dítěte. Dodává mu sebejistotu a pocit bezpečí. Pro dítě do tří let je pes zajímavou hračkou, které batole dává přednost před neživými hračkami. Na rozdíl od plyšových zvířátek je živý pejsek výraznějším zdrojem podnětů. Pohybuje se, reaguje, chce si hrát, a to všechno je pro dítě atraktivní. Přítomnost psa v rodině má navíc pozitivní vliv na dětskou fantazii a imaginativnost. Nezanedbatelné je i jeho působení na fyzický rozvoj – dítěti každého věku pes pomáhá být pohybově aktivní. Je potřeba s ním chodit na procházku, dá se s ním dovádět, běhat, skákat,“ vyjmenovává tato pozitiva psycholožka Beníšková. Nejen pes, ale jakékoli jiné zvíře – rybičky, želva, křeček nebo třeba andulka – navíc vnášejí do domácnosti i “přírodní prvek“. Tím, že dítě může zvíře pozorovat, starat se o něj, hrát si s ním, lépe pochopí, jaké mají zvířata potřeby, zvláštnosti, jak komunikují, co jedí a čím je vhodné je krmit. Třeba že je nebezpečné cpát psa čokoládou a že králík nejí maso, protože je býložravec a nejvíc si pochutná na seně. “Dítě si vytváří vztah k přírodě a větší porozumění pro ni. Děti, které mají pejska, mají většinou vřelejší vztah i k ostatním zvířatům. Netrápí je, víc se do nich umí vcítit. Dítě se zvířetem rozvíjí i sociální dovednosti. Učí se, že se musí o druhého postarat, nesmí na něj zapomenout, zvíře je na něj odkázáno. Učí se trpělivosti a toleranci. Pejsek a kontakt s ním přináší dítěti pocit emocionálního uspokojení a naplnění. Je to kamarád, kterému se dá svěřit, se kterým se dá pomazlit. Starší dítě, které už přebírá péči o zvíře na sebe, se tak učí zodpovědnosti a spolehlivosti. Pro školní děti je pes navíc významným faktorem sociální prestiže u kamarádů,“ říká psycholožka.

Kamarád, co nezradí

Sedmiletý Jakub je jedináček, jeho rodiče jsou rozvedení a chlapec vyrůstá v péči maminky. Před rokem přibyla do jejich domácnosti dvě koťata. Zpočátku Jakub nevěděl, jak se k nim má chovat a občas je i trochu potrápil. Dnes už jsou obě kočky velké a z Jakuba je “chovatel odborník“. Nedávno se jim narodila koťata. Jakub se k nim chová vzorně a ví o nich skoro všechno. Dennodenně na internetu a v knihách vyhledává články s kočičí tematikou a nasává vědomosti o tom, jak je správně krmit a jak o ně pečovat. Když si jeho maminka někdy není jistá, například kdy koťata otevírají oči nebo kdy začít s jejich odstavováním, zeptá se Kuby. Stala se z něj totiž hotová chodící “kočičí encyklopedie“. Může ale zvíře jedináčkovi nahradit chybějícího sourozence? Psycholožka Beníšková říká: “V jistém smyslu ano. Dítě m,parťáka´, má k sobě někoho, kdo také není velký a dospělý. Může mu sdělit svá tajemství, může si s ním hrát, může se s ním mazlit. Mohou spolu čelit koalici rodičů a ostatních dospělých. Například pes má obvykle pro dítě pochopení. Svým způsobem je dokonce vztah se psem pro dítě bezpečnější a jednodušší než vztah se živým sourozencem (ale vztah se sourozencem má také samozřejmě řadu výhod, které vztah se psem neposkytne). Pes člověka bezvýhradně miluje, těší se na něj, stojí o jeho přítomnost. Pravidla vztahu určuje spíše dítě. Pes nevyzradí tajemství. U psa najde dítě pochopení, může mu vypovídat svá trápení, je u něj v bezpečí. Nehrozí, že ho pes pomluví u kamarádky, že se s ním bude přetahovat o přízeň rodičů, že mu to půjde ve škole lépe než dítěti. Pes je pro dítě kamarád, ne konkurence.“

Jak překonat strach

Ne vždy ale musí soužití nebo třeba setkání dítěte se zvířetem skončit ideálně. Někdy se stane, že se dítě zvířete poleká, nebo mu dokonce zvíře ublíží. Co v takovém případě dělat, aby se z nepěkného zážitku nestalo celoživotní trauma? “Špatnou zkušenost je potřebné s dítětem probrat (pokud o to dítě stojí, pak i opakovaně) – co se stalo, proč se to stalo, jaká je potřeba udělat opatření, aby se to příště nestalo. Například pokud bylo dítě pokousáno psem, je nutné ho učit, jak se k cizím psům chovat s respekinzerce tem. Dále je potřebné pomoci dítěti postupně strach překonávat. Zařídit mu nejprve kontakt s bezpečným malým chlupatým zvířátkem – například křečkem, morčetem, umožnit dítěti vychutnat si pozitiva (hlazení zvířátka). Pak zkusit kontakt s malým hodným pejskem, kterého známe. Dítě by mělo zažívat emocionální uspokojení. Mělo by se ujistit v tom, že všichni psi nejsou agresivní, a že pokud se bude chovat určitým bezpečným způsobem, bude z kontaktu se psy profitovat. Nic se nemá lámat přes koleno. Jestliže je dítě ze psa vyděšené, raději počkáme. Ukážeme, že pro nás je to bezpečné, ale dítě nenutíme a vyčkáme, až bude samo chtít,“ doporučuje dětská psycholožka.

Zvíře je pro dítě vydatným zdrojem nových podnětů

  • U větších dětí pomáhá vztah ke zvířeti rozvíjet zodpovědnost
  • Nutí dítě k větší pohybové aktivitě
  • Dítě se učí být tolerantní, trpělivé a pečovatelské
  • Pomáhá mu utvořit si vztah k živé přírodě
  • Rozvíjí dětskou fantazii a imaginativnost
  • Je pro dítě důvěrníkem nebo důvěrným přítelem
  • U jedináčků může částečně nahradit touhu po sourozenci
  • Citový vztah se zvířetem posiluje vlastní sebevědomí

Zvažte své možnosti

  • Finanční: Nejen kolik stojí pořízení zvířete, ale také jeho “provoz“ – tedy krmení a ošetřování.
  • Časové: Kolik času péče zvíře, které jste si vybrali, vyžaduje a kolik mu ho můžete věnovat.
  • Prostorové: Vejde se vám do bytu? Nebude strádat nedostatkem volnosti?
  • Zdravotní: Netrpíte vy nebo vaše dítě alergiemi na zvířecí srst? Nebudou vám vadit dlouhé vycházky?
  • Povahové: Opravdu dokážete zvládnout i velmi temperamentní nebo hlučné zvíře

O autorovi: Mirka Koníčková, odborná konzultace: Mgr. Tereza Beníšková
Publikováno v časopise Moje psychologie, 1.4.2010