Školní obědy jako součást zdravého dětského jídelníčku

Správná dětská výživa musí být pestrá, obsahovat všechny důležité látky, odpovídající množství energie a dostatek vhodných tekutin. Během dne má být strava rozložena do 4-6 denních dávek, přičemž hlavní jsou 3 větší jídla (snídaně, oběd a večeře) a k nim je vhodné dodat přibližně 2 menší svačinky. Většinu energetického příjmu by děti měly získat již v první polovině dne a pomyslným vrcholem by měl být oběd.

Proč vlastně školní oběd?

Oběd má pokrýt cca 30-35 % denního příjmu energie. Z praxe Poradenského centra Výživa dětí však vyplývá, že velká část školáků obědy úplně vynechává, nebo volí nevhodná jídla. Domů na oběd od maminky se většina školáků v poledne nedostane a občerstvení ve stánku nebo restauraci typu fast food většinou představám odborníků o zdravé výživě dětí příliš neodpovídá, stejně jako oběd u „starostlivé“ babičky, která ve snaze dopřát dítěti to nejlepší při pravidelné péči dítěti spíše naopak „škodí“. Co můžeme v takové situaci doporučit? Oběd ve školní jídelně.

Jak mohou ke skladbě obědů ve škole přispět rodiče?

Pokud rodiče chtějí, aby se jejich děti stravovaly zdravě a podvědomě zdravá jídla vyhledávaly, měli by stejné zásady dodržovat sami. Důležité je umožnit dětem poznat co nejvíce chutí a hlavně se obrnit trpělivostí. Aby totiž děti přišly nové potravině na chuť, potřebují s ní přijít na rozdíl od dospělých podstatně více do kontaktu – a to i 10x. Proto by momentální odmítání například jahod nemělo znamenat, že už je dítě nikdy nedostane. Při společných jídlech by se také (zejména tatínkové a starší sourozenci, ale i učitelé ve školní jídelně!) měli vyvarovat negativních komentářů k podávanému pokrmu. I tak totiž mohou v dítěti vypěstovat k některým jídlům odpor.

Stejný efekt mají také obavy maminek o linii a zdraví. Poznámky typu „to má moc tuku“, „to má moc energie a cukru“, „tohle je úplně nezdravé“ ap. mohou též děti napodobovat a postupně po vzoru maminky (ale i tatínka) selektovat „nezdravé“ potraviny ze svého jídelníčku. Děti by se také neměly naučit princip „když to spapáš, dostaneš čokoládku, můžeš se dívat na televizi“ nebo naopak „nechceš polívčičku, dostaneš něco jiného“. Oba přístupy neučí děti ani správným stravovacím zvyklostem, ani vhodnému sociálnímu chování.

Jak je to se školním stravováním?

V průběhu posledního roku jsme se mohli setkávat v nejrůznějších médiích s řadou článků, které v drtivé většině školní stravování označovaly za zastaralé, nekvalitní či přímo zbytečné. Mezi nejčastějšími argumenty se pak objevovala tvrzení, že většina školních obědů je s UHO (rozumějte univerzální hnědá omáčka), případně UBO (univerzální bílá omáčka). Podle některých samozvaných odborníků také chybí školním obědům pestrost a celkově ničí dětem jejich stravovací návyky negativními zážitky ze školní jídelny. Mezi jedny z citovanějších patřila tvrzení, že se po školních obědech tloustne.

O žádném ze zmíněných tvrzení však nemůžeme říci, že by bylo platné a už vůbec jej nemůžeme vztáhnout na všechny školní jídelny. Z jídelních lístků, které jsme měli možnost v Poradenském centru Výživa dětí na základě požadavků samotných škol či praktických dětských lékařů hodnotit, vyplynulo, že většina jídelen vařila pestře, pokrmy se vhodně střídaly a doplňovaly a rozhodně žádný z jídelníčků nenasvědčoval tomu, že by po něm děti tloustly. Mohli bychom říci, že platí spíše opak.

Z průzkumu „Jak jedí české děti“, který Poradenské centrum Výživa dětí provádělo v roce 2007 na základních školách po celé České republice, totiž vyplynulo několik překvapivých závěrů. Uveďme ten, který se přímo týkal školního stravování: drtivá většina jídelníčků dotazovaných dětí vypadala podstatně hůře o víkendu než ve školním týdnu! Ač jsou děti o víkendu „pod dozorem“ rodičů, ráno si rády přispí, a tím vynechají snídani. Jíst dopolední svačinu už nemá příliš smysl, protože se blíží oběd a oběd v rodině byl často naprosto stejný jako večeře, případně jako oběd druhý den. Často odpoledne následovala návštěva příbuzných a s ní spojené mlsání. Ve vařených pokrmech od rodiny byla patrná též výrazně nižší pestrost než ve skladbě jídel ve školní jídelně.

Přečtěte si více o historii školních jídelenčím se musejí školní jídelny řídit a jaká je v této problematice role Společnosti pro výživu.

Zajímá Vás téma školních jídelen? Máte vlastní zkušenosti, o které se chcete podělit s návštěvníky webových stránek Poradenského centra Výživa dětí, nebo potřebujete poradit? Právě o problematice školních jídelen budeme nawww.vyzivadeti.cz chatovat, a to 19.9.2008 mezi 13. a 14. hodinou s paní Bc. Alenou Strosserovou, metodičkou školního stravování pro Prahu 3, členkou Společnosti pro výživu.