Jak spolehlivě rozhýbat i malé dítě?

Zatímco většina lidí řeší nedostatek pohybu u dětí školou povinných, malých peciválů přibývá i ve skupině mladších dětí, tedy mezi třemi a šesti lety. Jak u nich vzbudit lásku ke sportu?


U dětí od 3 let až do školního věku se každý pohyb počítá a měl by být vždy spojen s pozitivními pocity. Zásadní chybou je snaha o předčasnou sportovní specializaci, silová a vytrvalostní cvičení a také zbytečné nucení do pohybových aktivit.

Co všechno zvládne?

U dětí ve „školkovém“ věku je důležitá všeobecná pohybová průprava, která zahrnuje trénink obratnosti, rychlosti, jemné i hrubé motoriky, míčové sporty i cviky zaměřené na koordinaci a rovnováhu. Sportování by mělo být pestré a zahrnovat v každé oblasti širokou paletu cviků.

„Zatímco v předchozím tříletém období se soustřeďujeme hlavně na zvládnutí důležitých mezníků v pohybovém vývoji, předškolní období by mělo být zaměřené na všeobecný rozvoj pohybových dovedností jako přípravu na případnou budoucí sportovní specializaci. Zcela zásadní chybou v tomto období je snaha o předčasnou specializaci na konkrétní sport před tím, než dítě zvládne pohybové základy. Zpočátku se může zdát, že to problém není, v dalších letech však bude v takovém případě dětem správná průprava chybět a nebudou se ve „svém“ sportu rozvíjet stejně dobře jako jejich vrstevníci, kteří všeobecnou průpravou prošli,“ upozorňuje Kristýna Přibylová z dětských tělocvičen, kde se cvičí podle správného psychomotorického vývoje dětí.

Nejde o rekordy

Proto by rodiče měli vybírat pro předškoláky sportovní kroužky, které nabízejí pestrost v pohybových dovednostech a nezaměřují se úzce jen na jeden sport. Nechte děti zkoušet různé aktivity a nechte je dělat to, co chtějí, a ideálně jejich vlastním tempem. Důležitý aspekt je také zábavná složka – pohyb by měl být co nejdéle hrou, a ne honem za výkony. Na kole stačí ujet pár kilometrů, na lyžích zpočátku jezdit jen pár desítek minut. Nejlepší je, když se do pohybu zapojí i rodiče a proloží ho vždy něčím pro děti zábavným – na kolech jedeme od hřiště ke hřišti, plavání spojíme s vodními hrátkami, fotbal kopáním na bránu, chůzi po lese stavěním domečků pro skřítky, lyžování třeba koulovačkou nebo jízdou na saních. Pamatujte, že každý pohyb se v tomto věku počítá a je dobré, když si ho děti spojí s pozitivními pocity.

„Když dítko přetěžujeme nebo vybíráme aktivity, na které ještě není připravené, můžeme v něm vyvolat negativní reakci nebo odpor, což může způsobit, že se k takovým aktivitám bude v dalších letech obtížněji vracet. Sledujte svoje dítě, jaké vysílá signály – rodiče by měli nejlépe poznat, zda se mu nechce, protože je unavené, nebo protestuje jen naoko,“ upozorňuje Kristýna Přibylová.

Chce to pevné nervy

„Dle mého názoru je nejvhodnější pozitivní motivace – najít něco, co děti na pohybu zaujme, co je pro ně zajímavé a zábavné, případně nějaký vzor, kterému se chtějí vyrovnat. Někdy je nutné je nechat, aby si na nové prostředí nebo aktivitu zvykly, což může trvat i několik lekcí. Důležitá je trpělivost a klid, se kterým bychom měli překonat případný počáteční odpor nebo i různé fáze, kdy se dítěti třeba do sportování nebude chtít. V našich kurzech máme podobných zkušeností mnoho a víme tedy, že se téměř vždy jedná o přechodnou fázi, která může být spojená s různými vlivy (třeba nástup do školky, nebo změna bydliště atp.),“ dělí se o své zkušenosti Kristýna Přibylová.

Nejhorší prý je, když rodiče v podobných situací na děti příliš tlačí, křičí, vyčítají jim to, že kurz je zaplacený, a snaží se je jinak „negativně“ ovlivnit, aby se do pohybu zapojily. Možná, že to krátkodobě může být účinné, ale rozhodně to dětem nedává dobrý základ pro to, aby měly pohyb rády a spojovaly si ho s pozitivními pocity.

Které sporty vybrat

Pokud se pohybové průpravě předškoláci věnují, pak podle odbornice před nástupem do školy bez problému zvládnou kotoul vpřed, násobené odrazy snožmo, skoky na jedné noze, skok z místa, skoky přes švihadlo, přeskočení překážky, seskoky z vyšší podložky nebo lavičky na měkkou podložku, chůzi na zemi po vyznačené čáře, rovnovážnou polohu na lavičce či nízké kladině, skákání panáka a zvládnutí změny směru či jednoduchého rytmického pohybu. V míčových dovednostech pak chytání a házení míče, hod na cíl, vedení míče a kopání do něj.

Čemu se naopak v tomto věku určitě u dětí vyhnout, to je jednostranná zátěž, dopady z výšky na tvrdou podložku, vytrvalostní aktivity a silová cvičení s větší zátěží, na které ještě není vyvíjející se pohybový aparát dítěte připraven.

 Zdroj: Bety.cz