17 nejčastějších mýtů o jídle batolat, které se tradují

Babiččina rada má mnohdy něco do sebe, i když zásadním zdrojem informací by pro maminky měl být dětský lékař. Nejenže disponuje širokým spektrem nejnovějších odborných informací z oboru, ale zná také zdravotní stav a specifika konkrétního dítěte, a jeho rady jsou tak ze všech nejcennější. Každé miminko je jedinečné a takové jsou i jeho výživové potřeby. Obecně ale platí několik pravidel, kterými by se měly řídit maminky všech zdravých dětí.image (15)

- V prvních šesti měsících života je pro vaše děťátko nejlepší stravou mateřské mléko, které samotné fyziologicky se vyvíjejícímu dítěti postačí jako zdroj stravy i tekutin do ukončeného šestého měsíce. Poté je třeba začít se zaváděním nemléčných příkrmů, a to i u těch dětí, které z kojení stále dostatečně prospívají. Mateřské mléko totiž v tomto období přestává děťátku poskytovat dostatečné množství nezbytných složek stravy i energie. Zavádění nemléčných příkrmů probíhá velmi individuálně, v některých případech již od ukončeného čtvrtého měsíce věku ratolesti. Pokud je to však jen trochu možné, je dobré v kojení pokračovat i po zavedení nemléčných příkrmů, a to až do věku dvou let i déle.

- Příkrmy se začínají zařazovat v pořadí zeleninový, maso-zeleninový/vaječno-zeleninový příkrm, ovocný, cereální a nakonec ovocno-mléčný příkrm. Děti by ve svém jídelníčku měly mít dostatek čerstvé zeleniny, ovoce, mléka a mléčných výrobků. Strava batolat by měla být energeticky přiměřená, lehce stravitelná, nepříliš náročná na kousání. Postupně by ale měla přecházet z kašovité do pevnější formy a měla by obsahovat i hrubší kousky, které podporují správný vývoj dásní a zubů.

- Chuťové preference, které si dítě začíná budovat již od svého narození, se uplatňují v jeho stravování v různých obměnách po celý další život. Je proto třeba dbát důrazně na vytvoření správných stravovacích návyků, které podporují vývoj imunitního systému, udržení optimální hmotnosti, a především správný růst a vývoj.

 

Mýtus 1

Kojencům by se neměly podávat potraviny obsahující lepek.

Představa, že odložením konzumace lepku do pozdějšího věku se předejde vzniku alergie či intolerance (celiakii), je mylná a není vědecky prokázána. Poslední studie naopak ukazují, že podáním alergenů, včetně lepku, v období tzv. „tolerančního okna“ se riziko vzniku alergií podstatně snižuje. Lepek by se proto měl do dětského jídelníčku zavádět mezi ukončeným 4. až 7. Měsícem věku. Velmi dlouhé odkládání jeho prvního podání je z hlediska pozdějších alergií rizikové. Je však nutné zdůraznit, že potraviny s lepkem by měly být podávány dětem kojeným a množství těchto potravin by nemělo být příliš velké.

Mýtus 2

Výhradní kojení je ideální způsob výživy pro kojence minimálně do ukončeného 1. roku života.

Výhradní kojení pokrývá veškeré potřeby kojence maximálně do ukončeného 4. až 6. měsíce. Potom je potřeba výživové nároky začít pokrývat také nemléčnými příkrmy a zajistit tak dítěti přísun všech potřebných živin. Mateřské mléko může dále sloužit jako vhodný doplňkový zdroj výživy, s nezanedbatelným pozitivním psychickým dopadem.

Mýtus 3

Podporovat imunitu dětí vhodnou stravou je potřeba především v prvním roce života.

K zásadním změnám imunitního systému dochází také v pozdějších vývojových etapách, zvláště v batolecím věku.

Typické chování rodičů, kteří se důsledně zajímají o podporu rozvoje imunitního systému svého potomka pouze v prvním roce života, proto může být nebezpečným omylem. Právě v batolecím období by totiž měl být imunitní systém dítěte intenzivně podporován. Ideální řešení je přitom překvapivě jednoduché – vhodná a vyvážená strava se zachováním vysokého podílu mléčné složky, kterou v kojeneckém období krylo mateřské či kojenecké mléko. Protože kravské mléko je v tomto věku jako nápoj nevhodné (na rozdíl od mléčných výrobků), jsou ideální volbou speciální batolecí mléka obsahující kombinaci prebiotik GOS a FOS a LCP mastných kyselin.

Mýtus 4

Malé děti by neměly jíst rostlinné tuky, nýbrž pouze živočišné (máslo, sádlo).

Živočišné tuky, mezi které patří i máslo, obsahují cholesterol a jsou zdrojem nasycených mastných kyselin, které podporují zvyšování cholesterolu a mají tak negativní vliv na náš srdečně-cévní systém. Přitom jejich dostatečné množství je i u dětí obsaženo v tzv. skryté formě v potravinách, které jsou nedílnou součástí dětského jídelníčku, jako například v mase či mléčných výrobcích. S prevencí srdečně-cévních onemocnění je třeba začít už od dětského věku, proto je vhodné živočišné tuky podávat dětem s mírou a kombinovat je s tuky rostlinnými. Dobrou volbou jsou tedy rostlinné margaríny a oleje, například řepkový, který má velmi výhodné nutriční složení (především vysoký obsah nenasycených mastných kyselin), jež v mnohém předčí i oblíbený olej olivový.

Mýtus 5

Mléko zahleňuje.

Jeho odpůrci tento argument používají velice často. Neexistuje studie, která by toto tvrzení podporovala, existují však takové, které ho vyvrací. Mléko a mléčné výrobky jsou pro nás velice důležité, protože jsou bohatým zdrojem vápníku. Obsahují také nutričně hodnotné bílkoviny, které si náš organismus neumí vytvářet sám, proto je musíme dodávat stravou. Zakysané výrobky navíc obsahují zdraví prospěšné bakterie mléčného kvašení.

Mýtus 6

Mléčná složka ve výživě batolat přestává hrát po ukončení kojení zásadní roli.

Mléčná složka by měla zůstat podstatnou a nenahraditelnou součástí každodenní stravy, a to i po zavedení příkrmů do dětského jídelníčku. Pokud není možné částečné kojení, nabízí se klasické kravské mléko, to však není ideální volbou.

Nepokrývá dostatečně potřeby dítěte (navíc se v tomto věku doporučuje pouze na přípravu pokrmů, nikoli k pití). Na trhu jsou ale k dispozici již upravená batolecí mléka, která nabízejí oproti „klasickému“ kravskému řadu výhod. Jsou přizpůsobena věku dítěte a jsou v nich všechny složky upraveny tak, aby pro děti byly co nejvýhodnější co do množství i kvality. Některá z nich jsou obohacená prebiotiky a nenasycenými mastnými kyselinami, prospěšnými pro imunitní systém dítěte.

Mýtus 7

Plakající miminko je dobré uklidnit krmením.

Mnoho maminek reaguje na každé zaplakání děťátka podáním prsu nebo lahvičky. Dítě si tak vytváří spojitost mezi stresovou situací a jejím řešením uspokojivým pocitem z jídla a přítomnosti maminky. V pozdějším věku pak řeší každou bolístku jídlem a výsledkem může být nekontrolovaný nárůst tělesné hmotnosti. Navíc se trvalým dokrmováním nenaučí samo regulovat příjem stravy, což vede například k porušení přirozeného procesu trávení či zhoršení kvality spánku. První volbou při pláči miminka by proto mělo být pohlazení, konejšivý hlas, oční kontakt a podobně.

 Mýtus 8

Odmítá-li dítě přijmout novou potravinu, je potřeba to respektovat.

Odmítání nové potraviny v sobě nemá žádný hlubší smysl, jak se někteří rodiče domnívají. Nejedná se o přirozenou regulaci přísunu potřebných nutrientů, jak tomu může částečně být v pozdějším věku. Jedná se o projev tzv. neofobie, která dětem velí mít se v oblasti jídla na pozoru před čímkoli novým. Někdy bývá tento jev nazýván také „syndromem první láhve“ při přechodu na kojenecká či batolecí mléka, jejichž odmítání nemá nic společného s chutí ani konzistencí. Trpělivé opakované nabízení stejné potraviny (mléka či příkrmu) proto umožní dítěti tuto bariéru překonat a postupně přijít novým potravinám na chuť. Potomka do jídla nenuťte!

Mýtus 9

Zelenina mu nechutná, tak ji nedáme.

Ze strany rodičů se často setkáváme s argumenty, že jejich ratolesti zelenina prostě nechutná, a tím je pro ně její odmítání vyřešeno. Pokud se v takovém případě jedná o kojence či batole, tzn. dítě ve věku do 36 měsíců, je taková argumentace zcela neopodstatněná, dalo by se říci alibistická. V tomto období se totiž stravovací návyky, stejně jako preference různých chutí, teprve utvářejí. Je proto nutné dětem i odmítanou zeleninu podávat opakovaně, aby měly čas novou chuť přijmout. Potřebují běžně i 15 opakování. U těch nejmladších může být problémem i technika krmení. U prvních příkrmů je třeba trpělivost a lžičku vkládat hlouběji do úst, jinak dítě, do té doby zvyklé pouze sát z prsu nebo lahvičky, naučenými pohyby jídlo vysunuje z úst, což může působit jako odmítání.

Mýtus 10

Pro prevenci obezity jsou nejlepší nízkotučné výrobky.

Dětské tělo se vyvíjí a potřebuje nejen dostatek energie pro růst, ale i dostatek všech základních živin. V jídelníčku dětí do 2 let by se příjem tuků neměl omezovat. Ani zařazování nízkotučných výrobků do jídelníčku malých dětí není vhodné. Z důvodu prevence nadváhy a obezity jsou nevhodné pokrmy smažené podávané příliš často, příliš solené a kořeněné, pokrmy z rychlého občerstvení a větší množství výrobků obsahujících jednoduché cukry.

Mýtus 11

Dítě z faldíků vyroste.

Dětský věk je specifický tím, že dochází k růstovým skokům – v některých obdobích výška stagnuje a pak dítě najednou hodně vyroste. Váha tak výšku někdy předběhne a v období růstového skoku se poměr zase srovná. Rodiče by na to však neměli spoléhat a měli by udržovat správnou životosprávu s dostatkem pohybu.

Mýtus 12

Rybí maso dětský organismus nepotřebuje.

Sladkovodní ryby jsou méně častým alergenem než ryby mořské. Ty obsahují například více jodu, nenasycených mastných kyselin a vitaminu D. Oba druhy však slouží jako dobrý zdroj kvalitních a snadno stravitelných bílkovin, které by v dětském jídelníčku neměly chybět. Mořské ryby jsou dále zdrojem některých minerálních látek – jodu, selenu, vápníku. Rybí tuk také obsahuje cenné vícenenasycené mastné kyseliny z řady omega-3, které mají mnoho příznivých účinků na zdraví a vývoj dětí. Pokud mají děti omega-3 nenasycených mastných kyselin ve stravě dostatečné množství, mohou se jejich mozek a nervová soustava celkově rozvíjet snadněji, děti jsou bystřejší, pozornější a snadněji se učí.

Mýtus 13

Nadbytek soli v dětském jídelníčku nevadí.

Překračování denního doporučeného denního množství soli (eventuálně sodíku) v dětském jídelníčku je rozhodně nežádoucí. Zátěž pro srdce a celý kardiovaskulární systém je zpravidla tak velká, že následkem nadměrné konzumace soli v batolecím a předškolním období je u dětí již ve školním věku často diagnostikován vysoký krevní tlak a jiné nežádoucí faktory zakládající podmínky pro vznik závažných srdečněcévních onemocnění v dospělosti. Diagnózy, dříve u pokročilého dospělého věku, se přesouvají do stále nižších věkových skupin. Omezujte potraviny, na kterých je sůl na první pohled patrná, sledujte informace na obalech a její příjem se snažte držet v doporučených limitech. Dětem do 1 roku sůl z jídelníčku vylučujeme úplně, v batolecím věku solíme pouze nepatrně.

Mýtus 14

Vnitřnosti nemají ve stravě dětí co dělat.

Vnitřnosti patří do skupiny masných produktů a můžeme se na ně podívat ze dvou pohledů. Na jednu stranu obsahují značný podíl tuku a cholesterolu. Na druhou jsou bohatým zdrojem bílkovin, vitaminů a minerálních látek. Lidé mají často z konzumace vnitřností obavy. Především z jater a ledvin, kvůli strachu ze škodlivých látek. Přestože v těle zvířat játra i ledviny fungují jako „čistička“, nemusíme se jich bát. Většinu nečistot totiž neskladují, ale naopak je pomáhají vyloučit z těla ven. Vnitřnosti můžeme zařazovat do dětského jídelníčku zhruba jedenkrát za 14 dní. Přednostně čerstvé, dobře očištěné a tepelně upravené z mladých zvířat.

Mýtus 15

Je jedno, jaké mléčné výrobky kupujeme, hlavně když dítěti chutnají.

Přednost bychom měli dávat neochuceným mléčným výrobkům a vybírat polotučné varianty. U jogurtů volit ty do 3 (max. 5) procent tuku a pro ty nejmenší pouze bílé, sýry do 30 % tuku v sušině a mléko s obsahem tuku 1,5 %. Pokud budeme vybírat mléčný dezert, měli bychom volit výrobek, u kterého je vyšší podíl tvarohu a nižší podíl smetany. U ochucených druhů je potřeba číst obaly výrobků a snažit se vybírat ty, které mají nízký podíl cukru a přídatných látek. Nepopiratelný vliv na stav imunity mají také tzv. probiotika – bakterie, které příznivě ovlivňují stav střevní mikroflóry a svým účinkem pozitivně působí na celkový zdravotní stav člověka.

Mýtus 16

Od jednoho roku věku již dítě konzumuje vše včetně uzenin.

Uzeniny nejsou vhodnou součástí výživy kojenců a batolat.

Obsahují příliš mnoho tuku a soli, dále obvykle značné množství přídatných látek. Také obsah masa, které by mělo být základní složkou uzenin, je mnohdy sporný. Tyto výrobky by proto neměly být pravidelnou součástí dětského jídelníčku. Vyžaduje-li dítě uzeniny, nic nepokazíte občasným podání plátku poctivé šunky, kterou poznáte podle obsahu masa minimálně 90 %, nízkého podílu soli a přídatných látek.

Mýtus 17

Konzumace syrových potravin je zdravější než tepelně upravených.

Je sice pravda, že některé druhy zeleniny (např. hlávkový salát, čínské zelí, řeřicha) mají vyšší obsah vitaminů v syrové formě nežli vařené, ale naopak některé druhy zeleniny (např. mrkev, petržel, kapusta) jsou vhodnější po tepelné úpravě, protože jsou lépe stravitelné a některé prospěšné látky v nich lépe využitelné. Rovněž maso, vejce či mléko je teoreticky možné konzumovat syrové, nicméně riziko kontaminace mikroorganismy či parazity je tak značné, že se to v dětském jídelníčku, nejen s ohledem na horší stravitelnost, nedoporučuje!

 

17

17.2

 

17.3

 

17.4

17.5

 

17.6

17.7

 

Zdroj: http://www.maminka.cz/clanek/vyziva/17-nejcastejsich-mytu-o-jidle-batolat-ktere-se-traduji